O pochodni, červené řece a jiskřičkách v čínských očích

Cesta olympijského ohně vrcholí | foto: Reuters

8 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Prášilo se, dusno jak v teráriu. Ve vyježděném korytu malé předměstské uličky proti mně tekla Červená řeka. Rodiny s dětmi, chlapíci ve vyšmajdaných sandálech opírající se do pedálů obstarožních kol, bláznivě kličkující a troubící auta, rozesmátá děvčata. Všechno zahaleno do čínských vlaječek, do červena. A všechno proti mně.

Nevěděl jsem to, ale právě v tuhle chvíli jsem byl nejblíž štafetě s olympijskou pochodní. Zrovna teď, když jsem klel, jak jsem od ohně daleko. Běžec se symbolickou loučí v ruce se ode mě nenávratně vzdaloval po uzavřené dvouproudé ulici. Nestihnul jsem ho.

Hanba mi. A hanba pekingskému taxikáři, který v životě neslyšel o místu zvaném Jihui Dajie (tedy zastrčené periferii, kudy štafeta probíhala). Aby nedošlo k mýlce – to místo je na oficiálních olympijských mapách. A jemu nic neříkalo ani v čínském přepisu.

Tak jako tak: Než jsme se sem doplahočili, bylo pozdě. Nic nepomohly desítky usměvavých, ale k uzoufání nepoužitelných dobrovolníků. Nemůžete se na ně zlobit. Na to vzdorujete příliš mnoha dobrotivým jiskřičkám v očích.

Užil jsem si tedy alespoň spokojených tváří diváků, kteří se z "pochodňové show" vraceli domů. Zářilo z nich: "Tak o tomhle budeme jednou vyprávět svým vnukům." Vlastně to mělo z mého pohledu i svou výhodu: K Jihui Dajie jsem za cestu z hlavního tiskového střediska platil 120 jüanů. Zpátky to bylo gratis. Vím, žádné zvláštní rito.

Ale i ten nabručený taxikář se trochu styděl. Snad i za to, že původně vůbec nevěděl, proč se dnes houfuje kolem autostrády tolik lidí.

Přitom pro miliony jeho krajanů byla štafeta s olympijskou pochodní neskutečné divadlo. To na vás dýchlo i z televize. Oheň dorazil do Pekingu v úterý. O den později plál na náměstí Nebeského klidu, jeho čtvrteční pouť startovala v šest ráno u Velké čínské zdi.

To byla teprve sláva! U starodávné památky duněly bubny, místní komunistický předák pronesl procítěný projev. K nebi bylo vypuštěno 2 008 holubic. Jen pokud nečtete pozorně – to číslo pořadatelé nezvolili náhodně. Do toho se na praporech třepetala zase ta červená, k tomu žlutá.

Vždyť právě tohle dává dohromady Čínu. To, pak všudypřítomný nakažlivý úsměv a taky zhruba 50 tisíců policistů hlídajících kolem cesty.

Ti jsou přísnost sama. Přestože o tomhle dni budou svým vnukům jednou zaručeně vyprávět, teď, když kolem nich běží jeden z dnešních 268 nosičů, ani nemrknou. Oheň kolem jejich neoblomných tváří večer doputuje až do chrámu Země.

Pak už má před sebou jen jeden den cesty. Ten nejslavnější.

Autor:


Nejčtenější

Třetí zlato z olympiády mládeže. Malíková vyhrála čtyřstovku

Talentovaná atletka Barbora Malíková

Atletka Barbora Malíková vyhrála na olympijských hrách mládeže závod v běhu na 400 metrů a získala...

Seemanová zářila na olympijských hrách mládeže, vyplavala druhé zlato

Barbora Seemanová ještě nemůže uvěřit svému triumfu na olympijských hrách...

Stává se jednou z hvězd olympijských her mládeže, česká plavkyně Barbora Seemanová získala v Buenos...



Další z rubriky

Střelec Kostelecký je stále na roztrhání: Je to hektické, ale dá se to vydržet

Křest knihy o OH v Pekingu

Už tři týdny si střelec David Kostelecký užívá pocity olympijského vítěze. Od té doby se ale ještě...

Robert Změlík dražbou dresu Špotákové zachraňoval čest desetibojařů

Robert Změlík při návštěvě Českého olympijského domu v Pekingu

Robert Změlík, úspěšný vydražitel dresu oštěpařky Barbory Špotákové, pořídil tento suvenýr pro...

Nedostatek her? Nebyl citron k čaji, říká basketbalistka Mokrošová

Česko - Španělsko: Martinezová (vlevo) a Mokrošová

Až se na soupisce ZVVZ USK Praha objeví jméno Markéta Bednářová, možná budou někteří fanoušci...



Najdete na iDNES.cz