Ani rozhodčí dlouho nebyli schopni určit, která kajakářka si nominaci vyjela.
Byla jste považována za mírnou favoritku. Nemáte chuť s kanoistikou praštit?
To mě ani na chvíli nenapadlo. Pádlovat budu dál.
Před třemi týdny jste Strnadovou na olympijské pětistovce hladce porazila. Už jste se možná viděla v Aténách.
Vůbec ne! Musím ale přiznat, že před závodem jsem měla dobrý pocit. Věřila jsem si, ale dopadlo to jinak než podle mých představ.
Účastnické místo na olympiádě jste však vybojovala vy na loňském mistrovství světa. Není vám líto, že jste musela podstoupit závod se Strnadovou místo toho, aby vás svaz nominoval přímo?
Michaela je několikanásobná mistryně světa a vítězka Světového poháru ve sjezdu na divoké vodě a letos měla lepší formu než já. Rozhodnutí svazu se musím podřídit, to se nedá nic dělat.
Jely jste jen vy dvě. Byl to asi hodně zvláštní pocit?
O tom mi povídejte! Takový stres jsem snad ještě nezažila. Jsem zvyklá mít kolem sebe soupeřky, a teď proti mně stála jediná.
O vítězství Strnadové rozhodlo pár setin. Jste si vědoma nějaké chyby?
Zaspala jsem na startu, to byl klíčový okamžik. Sice jsem ztrátu poměrně brzy zlikvidovala, ale nezbyly mi síly na finiš. Spiklo se proti mně i počasí. Jsem spíš technický než silový typ a vůbec mi nevyhovoval silný protivítr.
Přesto jste ještě krátkou chvíli mohla doufat.
Ale ne, já věděla, že je konec. Rozhodčím sice chvíli trvalo, než vyhlásili konečný výsledek, ale já už měla jasno.
Asi vás to neutěší, ale je vám teprve devatenáct a celou kariéru máte před sebou.
Na žádný smutek nemám čas. Poslední víkend v červenci mě čeká mistrovství Evropy do 23 let, takže o motivaci mám postaráno. Doufám, že na olympiádu se také někdy podívám.
