Teď leží Bohumil Němeček v léčebně dlouhodobě nemocných. Je po mozkové příhodě. Ten slavný boxer, jenž mi ještě před pěti lety ukazoval, jak ve finále olympijského turnaje v Římě 1960 zmlátil Ghaňana Quarteye? V pětašedesáti se houpal na špičkách, jako by tančil, pak levým direktem bouchl do sloupu, až se pokoj otřásl. Ani nezaúpěl. A teď?
"Tři čtvrtě mozku je pryč," vypráví manželka Ludmila. Když za ním přijde do léčebny, přemlouvá ho: "Bohoušku, bojuj! Vzpomeň si, když ses cítil slabý. Vždycky jsi přidal. Teď jako by se mu bojovat nechtělo."
Němeček byl pověstný prudkou ranou. Jako třetí Čechoslovák přivezl domů olympijské zlato.
Nejdřív Julius Torma, Slovák z Budapešti, vítěz z roku 1948. Pak trenčínský rodák Ján Zachara v Helsinkách 1952. A v Římě se dočkal černovlasý hubeňour Němeček ve váze do 67 kg. Boxoval v obráceném gardu, pravou
. Osudy zlatých medailíSeriál k olympijským hrám |
"Mámo, i kdybychom na chleba neměli, nikdy bych ji neprodal," říkával manželce. Poznali se v roce 1959 v Českých Budějovicích. Němeček jí při bruslení schválně podrazil nohu a ona si podvrtla kotník. Odvedl ji na lavičku, přinesl horký čaj a už spolu zůstali. Synkovi Bohumilovi přivezl olympijské zlato, dcerce Romaně zase zlato z mistrovství Evropy 1967.
Skoro 800 zápasů odboxoval, na třech olympiádách byl, pak začal trénovat, starý dům ve stráni opravil, dvě chaty postavil, hospodu u Zlaté medaile založil. Ač měl z boxu zmrzačené prsty, se dřevem uměl zázraky. Dokud 21. června 2003 nespadl ze střechy. Němečkovi ujel žebřík a on se zřítil z desetimetrové výšky. Půl roku ležel na ARO.
Roztržená plíce, krvácení do břicha, do mozku, ruce i nohy přelámané, čelist zlomená. "Nemít takovou fyzičku, nepřežil byste," tvrdili lékaři. "Jenže teď po mrtvičce ten svůj zápas prohrává," zalesknou se oči manželce.
