"Jeho" tenis na olympijském programu dlouho nefiguroval. A navíc: Miloslav Mečíř stejně ve skrytu duše nevěřil, že by byl takového triumfu schopen.
Platilo to i v roce 1988, těsně před olympiádou v Soulu, na kterou se už tenis jako právoplatný sport konečně dostal. Mečíř na ni cestoval jako semifinalista posledního Wimbledonu. Jako nasazená trojka. Jako hráč, o kterém britský list The Observer napsal, že je největším talentem světového tenisu.
"Jenže pro mě byla stejně velkým zážitkem už i sama účast v Soulu," přiznal.
Byla to úžasná jízda. Ve 4. kole nedovolil Francouzi Forgetovi, jenž toho roku porazil i Connorse, ani set. Nizozemci Schapersovi vzápětí jen jediný. A pak to přišlo: semifinále se světovou jedničkou Stefanem Edbergem.
"Superbitva!" vzpomínal Mečíř.
V těch pěti setech dal Švédovi jednou "kanára", vzápětí dostal 1:6. Na sety prohrával 1:2. Byl to právě Edberg, kdo Mečíře v červnu obral o wimbledonské finále. Hráči s rozcuchanými vlasy to v hlavě trochu vrtalo. Stejně jako vzpomínka na kamaráda Jozefa Pribilince, který pár dnů předtím v chůzi získal zlato.
. Osudy zlatých medailíSeriál k olympijským hrám Čtěte denně |
Famózně se vzchopil.
6:4, 6:2.
A byl ve finále!
Boj o vítězství mu pak přisoudil Američana Tima Mayotta, který krátce po Soulu dosáhl svého žebříčkového maxima – 7. místa na světě. Bylo to nesnadné, ale už ne tak drsné jako proti Edbergovi. První set Mečíř sice ztratil, pak už se však nenechal zastavit.
Zlato je jeho.
Ten kousek kovu, o kterém se mu jako tenisovému švícku zdálo.
V Evropě, i v jeho rodných Bojnicích, bylo tehdy právě pět hodin a pět minut. A Mečíř na druhé straně světa přebíral medaili pro šampiona.
"Tohle vítězství bylo pro Čechy i Slováky. Pro Čechoslováky," připomněl později muž, který jako nehrající kapitán dovedl v Davis Cupu Slovensko až do finále.
Doma ho pak s pompou vítali na letišti, dostal finanční prémii a slíbili mu automobil.
"Ale nikdy jsem to neviděl," řekl nedávno pro Hospodárske noviny.
Byla to náramně úspěšná olympiáda, kromě zlaté Mečířovi v tašce cinkala i bronzová medaile, kterou vyhráli spolu s Milanem Šrejbrem ve čtyřhře. Ženský debl Jana Novotná, Helena Suková zase přivezl stříbro – poslední možný kov do sbírky.
Na to se nedá zapomenout. Dokonce i když jste tenisový profesionál uvyklý na lesk grandslamů.
"Vyhrát místo olympiády třeba Wimbledon? Ne, neměnil bych," prozradil nedávno Mečíř slovenským novinářům.
