"Moment, rozpadá se mi v ruce telefon. Tady se totiž rozpadá všechno," hlásí akrobatka Nikola Sudová z penzionu v Madonně di Campiglio, kde tento týden přebývá při závodě Světového poháru.
"No jo, Itálie. Jestli to takové bude i na olympiádě, pane jo," vzdychne. Nejprve jí se sestrou Šárkou přidělili pokoj, kam se stěží vešla jedna. Po dvouhodinovém dohadování si v Madonně polepšily, dostaly apartmán.
"Jenže na postele si radši neleháme, aby se nezřítily. Na jedné chybí peřina. Taky o kuchyňskou linku se bojím opřít."
Na hrách je třeba čekají palandy. Nebo ne? František Dvořák, šéf české mise, Sudovou na dálku uklidňuje: "Akrobati bydlí v Olympijské vesnici v Bardonecchii. Tam jim zaručuju, že budou po dvou."
Zato lyžařům, co se chystají do vesnice v Sestriere, nemůže zatím slíbit nic. Pravda, virtuální realitu, jak budou pokoje vypadat, viděl už před rokem.
"Ale když jsme tam zajeli v říjnu na inspekci, lezli jsme přes pytle s cementem, celí vyděšení, že kolem nás je zatím jen hrubá stavba," popisuje.
Od té doby jim organizátoři pro jistotu žádné novinky o postupu prací neoznamují.
"Jen vyhrožovali, že možná skončíme po třech a na palandách, protože mají málo postelí."
Předloni se Italové v Sestriere "proslavili" neschopností zorganizovat velkou akci, tehdy při finále Světového poháru lyžařů. Na 800 akreditovaných měli jen 400 lůžek.
"Bydlíme 45 minut od tratí v dětském sanatoriu s jedním záchodem na chodbě," říkala tehdy Kateřina Neumannová.
Rakouská sjezdařka Michaela Dorfmeisterová soptila: "Jak chtějí dělat olympiádu, když nezvládnou ani finále poháru?"
Také slalomářka Eva Kurfürstová dávno pochopila: "Ubytování není na italských závodech nic moc. Většinou malé pokoje, často jen manželské postele s jednou peřinou, široké tak 160 centimetrů. Když se jeden člověk otočí, druhý se skutálí."
Problémem bývá i jazyková bariéra. "Číšníci uměli jen italsky, domlouvali jsme se rukama nohama," vzpomínala rychlobruslařka Martina Sáblíková na předolympijské závody v Turíně.
Biatlonista Roman Dostál si loni vyzkoušel provizorium v olympijském centru Cesaně.
"Podmínky jsme měli stísněné. Ale já se vyspím všude. Hlavně ať mají ve vesnici tvrdé postele, abymě nebolela záda." Kdyby ne, počítá i s náhradní variantou: lehne si na zem
Slalomář Filip Trejbal, vysoký 194 cm, pouze doufá: "Snad budou ty postele dlouhé. Často musím ležet skrčenej."
Dnes odlétá do Turína předvoj vedení české výpravy, Dvořák a sportovní ředitel Hrdina. "Až zkontrolujeme přihlášky, sdělí nám Italové sladké tajemství: počet postelí."
Vzápětí se přesunou do Sestriere, na nedávné staveniště. Čeká je tam zděšení, či úleva? "Při olympiádě v Sydney musela část výpravy bydlet v obytných kontejnerech. Horší to nebude," věří Dvořák.