Teď už je mu hej. Ne tak před pár měsíci. „Na jaře trenér Sergej Krutjakov usoudil, že jsem pro párovou čtyřku slabý, tak mě vyměnil.“ Kouč se hájil tím, že pro větší posádku potřebuje širší výběr.
A protože v testech se jevil lépe Tomáš Karas, zasedl na Vitáskovo místo mezi Jirku, Hanáka a Kopřivu. „Měli jsme se s Tomášem porovnat při závodě. Ale trenér s tím přišel na soustředění v Itálii, kde se veslovalo padesát kilometrů denně. Byl jsem na dně, to nemělo smysl. Odmítl jsem,“ přiznává Vitásek.
Jistá svízel mohla být také v tom, že autoritativní ruský trenér neměl dost pochopení pro Vitáskovy názory. „Když se mi něco nelíbí, tak to na rovinu řeknu. To se Sergejovi možná taky nelíbilo,“ tuší Vitásek.
Když se nové sestavě zadařilo ve Světovém poháru, pro Vitáska už nebylo návratu. Mohl bývalé parťáky jen smutně pozorovat ze břehu, jak skvěle si vedou. „Bylo mi všelijak,“ řekl. Na pomalé osmě, kde mezitím našel místo, se beznadějně utápěl jeho olympijský sen.
Za návrat do Atén vděčí do značné míry mladému trenérovi Petru Blechovi. Ten včas rozpoznal marnost osmy, rozprášil ji a vše vsadil na čtyřku bez kormidelníka. Disciplínu, o které se říká, že ji v Česku nikdo neumí! Jenže po pouhých pěti týdnech tréninku se probila z dodatečné kvalifikace ve švýcarském Luzernu na olympiádu!
„Kluci jsou parádně seřízený mechanismus,“ libuje si Vitáskův nový kouč Blecha. „Neffe a Vitásek skvělí technici, další dva, Makovička a Schindler, silní bejci. Výborně se doplňují.“ Jenže to by nebyl Vitásek, aby se spokojil s tím, jak náramně se bývalým parťákům i trenérovi ukázal v nové lodi: „Jo, potěšilo mě, že jsem se do Atén dostal znovu.
Už jsem nedoufal. Jenže párovka si jede pro medaili, na rozdíl od nás. I když... My ještě zamakáme!“