Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Olympiáda je vždy riskantní

Holger Preuss - HRA S ČÍSLY. Podle Holgera Preusse bývají studie o přínosech a nákladech pořádání olympiády nezávislé jen do té doby, než se rozhodne o účasti města v soutěži. Poté už mají politici tendenci tlačit pouze na ty pozitivní verze. | foto: Jan ZátorskýMF DNES

2 2007
Mohuč - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jeden z nejvýznamnějších odborníků na ekonomiku olympijských her na světě hovoří o hrozbách a příležitostech spojených s pořádáním olympiády. Holger Preuss je profesorem na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem.

Jak jste se dostal k výzkumu ekonomiky olympijských her?
Studoval jsem ekonomii a sport. Když Berlín, který chtěl pořádat hry v roce 2000, vypadl ze soutěže, strhl se kolem toho velký povyk. Politické strany se předháněly ve vlastní interpretaci olympijských nákladů a důvodů, proč Berlín neuspěl. Tak jsem se rozhodl napsat diplomovou práci, která porovnávala čísla z jejich argumentů a upozorňovala na místa, kde může potenciálně docházet ke zkreslování. A už jsem u toho zůstal.

Manipulovaly strany s náklady?
Ano. Když argumentovaly například hrami v Barceloně 1992, používaly k přepočtení španělských nákladů různé měnové kurzy. Podle toho jim vycházely výsledky, které se lišily až o dvacet procent. Pak se samozřejmě žonglovalo se stavebnictvím.
Šlo o to, které nové stavby ještě zařadit jako bezpodmínečně nutné pro olympiádu a které by se stavěly i bez olympijských her.

Vypadá to, že hra s čísly a olympiáda prostě patří k sobě.
Ano. Vždy je problém, komu vypracování studie zadat. Měl by to být někdo nezávislý, ale je těžké někoho takového najít. Doporučuji univerzitní prostředí nebo velké společnosti s dobrým jménem, které si ho nechtějí zkazit zkreslováním výsledků.
Obvykle to funguje tak, že první studie vypracovaná ještě před rozhodnutím účastnit se soutěže o olympiádu je skutečně nezávislá. Ale jakmile se město rozhodne, začne tlačit na pozitivní studie.

Na co si dát při pořádání olympiády pozor?
Olympiáda je riskantní byznys. Hlavní efekt, který hry přinášejí, je totiž image města. Kdyby Praha vyhrála, její jméno bude několik týdnů zářit z televizních obrazovek prakticky na celém světě. Z Atén bylo odvysíláno 34 miliard takzvaných diváckých hodin. Plus obrovská publicita před hrami i po nich. Pro lidi je téměř nemožné se čemukoli z olympiády vyhnout. Jenže takový efekt se těžko měří. A co hůř, velmi snadno se může zvrtnout.

Můžete být konkrétní?
Jakmile se na hrách něco nepovede, image města je v ohrožení. A vezměte, kolik se tím vyhodí peněz. Město mohou poškodit špatné zkušenosti turistů nebo novinářů. Například když je nějaký cizinec během her zavražděn nebo jsou turisté napadáni extremisty, jako se stalo na fotbalovém šampionátu v Německu, hned se začne psát o bezpečnostní situaci země a vznikne problém. Olympiáda v Salt Lake City v roce 2002 byla zase téměř zrušena kvůli teroristickým hrozbám. I když proti zrušení her se dá pojistit.

Holger Preuss (38)

- Mezinárodně uznávaný specialista na ekonomiku olympijských her se oboru začal věnovat náhodou.
„Studoval jsem ekonomii a sport na univerzitě v Göttingenu a můj školitel mi nabídl, abych zkusil udělat rozbor plánovaných nákladů na olympiádu v Berlíně,“ říká Preuss. Práce se natolik povedla, že nakonec v oboru velkých sportovních akcí zůstal.

- Kromě vlastního výzkumu olympiád a různých mistrovství světa spolupracuje také s mezinárodními poradenskými firmami. Po několika zahraničních stážích, mimo jiné na Olympijské akademii v Řecku, působí dnes na sportovně-ekonomických fakultách na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči a na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem.

- Nedávno vydal souhrnnou knihu srovnávající ekonomiku olympijských her od roku 1972 s prognózou do roku 2008.

- Preuss žije s manželkou a dvěma tříletými dcerami v klidné čtvrti v Mainzu, rád cestuje, hraje volejbal a jezdí na lyžích. Obvykle řídí MercedesBenz 220 CDi.

Co je tedy hlavním nebezpečím pro přípravu olympiády?
Přehnané náklady na infrastrukturu. Je třeba zvážit, co město skutečně potřebuje. Jenže každý, kdo chce hry pořádat, musí balancovat mezi dvěma ohni. Při soutěži s jinými městy musí zájemce nabídnout to nejlepší, aby zaujal olympijský výbor a vyhrál. Na druhou stranu musí držet plány v takové rovině, aby byly splnitelné. S olympiádou jsou vždy spojeny stavby, které město nepotřebuje. Je tedy nutné spočítat, zda si je alespoň může dovolit zaplatit.

Třeba v Londýně náklady na infrastrukturu oproti původním plánům raketově rostou.
V Londýně se díky olympiádě revitalizuje celá zanedbaná čtvrť. A takové náklady přece nelze šmahem zařadit mezi olympijské. Dalších několik desetiletí z nich bude město profitovat. Zahrnování veškeré nové infrastruktury do olympijských nákladů je také manipulování s čísly.

Je vůbec možné uspořádat olympiádu, která by vydělala?
Zda jsou hry ziskové, nebo ne, vždy záleží na úhlu pohledu. Je jasné, že vždy vydělá město, které je pořádá. Dostane vládní podpory, stane se známým a zlepší si infrastrukturu. Provozní náklady na olympiádu se vrátí téměř vždy. S jistotou je pokryjí výnosy za sponzoring, prodané vstupenky a televizní práva.

Ale kritikové olympiády tvrdí, že peníze za jedno město zaplatí lidé celé země.
To je myslím špatný pohled. Když vezmete v úvahu celkové náklady her, dejme tomu, že je to osm miliard dolarů v průběhu osmi let, tak je to sice impozantní číslo pro jedno město, ale vcelku zanedbatelná částka pro státní rozpočet. Daně se kvůli nim rozhodně nezvýší.

Na co by si měla dát největší pozor Praha?
Na počet sportovišť. Měla by stavět chytře. Mnoho sportovišť totiž může stát jen dočasně a po skončení her je možné je přesunout jinam, prodat nebo úplně rozebrat. Na druhou stranu olympijský výbor rád vidí, když město plánuje postavit trvalé sportovní stánky. I když se jeho přístup možná po zkušenostech z Atén mění. Málokdo chce mít po skončení akce ve městě stavbu v podobě „bílého slona“, který je k ničemu a musí se do něj stále investovat. Když trvalé stavby, tak musí být dobře vybrané, aby je město užívalo i po olympiádě.

Dodržely se někdy náklady na pořádání olympiády tak, jak byly naplánovány?
Ne. U všech her byly vždy vyšší než první plány. O desítky až stovky procent. Jenže to zase souvisí s výběrovým řízením. Města se snaží náklady podhodnocovat, i když znají pravdu, aby získala výhodu před ostatními. Druhým důvodem je získání podpory lidí. Bez ní se žádná olympiáda pořádat nedá. Teprve když je rozhodnuto, začnou organizátoři postupně přicházet s dodatečnými náklady, jako například v Londýně. Ale samozřejmě to nemohou udělat měsíc po získání olympiády. Musí postupovat opatrně. Na druhou stranu je s mnohaletým předstihem opravdu téměř nemožné celkové náklady přesně vyčíslit. Olympiáda je obrovský projekt, který může ovlivnit tolik faktorů!

Roste zásadně podíl bezpečnostních nákladů na celkových nákladech?
Je nutné rozlišovat dvě složky bezpečnostních nákladů. O bezpečí na stadionech se stará organizační výbor. To jsou vcelku zanedbatelné peníze. Ale o ostatní se musí postarat město a stát. Tam již jdou sumy do stovek milionů dolarů. Například Řecko muselo platit za častější lety monitorovacího systému Awacs nad svým územím. Ale na fotbalovém šampionátu v Německu to nebylo potřeba, protože Awacs má nad střední Evropou pravidelné lety, které dostačovaly. Investice do bezpečnosti mají i pozitivní stránky. Obvykle dojde ke zmodernizování bezpečnostních složek a policie se naučí lépe spolupracovat s kolegy z jiných zemí.

Hovoříme o nákladech, které se dají poměrně dobře vyčíslit. Ale jak je to s výnosy z olympiády?
Z mého zkoumání vyplývá, že provozní příjmy z olympiády stabilně rostou. Hlavně z vysílacích práv. Pro Česko by mohlo být problém pouze dostát požadavkům na národní sponzory. Mělo by jich být osm až deset a každý z nich by měl do akce vložit přibližně 25 milionů dolarů (přes půl miliardy korun, pozn. red.) během čtyř let. A za tuto sumu si mohou dělat reklamu pouze v Česku. Nevím, kolik firem by si to mohlo dovolit. Vydělává se také na lístcích, ale je vždy na politice dané země a Mezinárodního olympijského výboru, jak drahé je udělají. Předpokládám, že v Česku by asi příliš drahé být nemohly.

Když hovoříme o národních sponzorech: kromě Škody Auto by olympiádu mohl podpořit například polostátní ČEZ. Je to běžné?
Ano. Šlo by v podstatě o nepřímou podporu státu. Výhodou pro stát je, že nenalije-li peníze do olympiády přímo, ale přes národního sponzora, získá jako bonus komerční práva na využití olympiády. Několik národních sponzorů v Řecku byly také firmy spojené se státem.

Vraťme se k nákladům. Co je může ovlivnit v tak dlouhodobém horizontu, jakým je pořádání olympiády?
Může přijít další ropná krize, objevit se další bezpečnostní rizika. Dnešní svět je nestabilní a olympiáda je komplexní a dlouhý projekt. Jak můžete přesně říct, kolik budou jednotlivé položky za několik let přesně stát?

Které hry byly z ekonomického hlediska nejprodělečnější?
To je těžké říct. Mohl bych mluvit o Montrealu 1976, který dluhy za olympiádu splatil teprve loni. Jenže na druhou stranu měli organizátoři velmi chytré nápady a jako první přišli třeba se sponzoringem. Katastrofou bylo, že kanadská vláda hry finančně nepodpořila. Veškeré náklady šly tedy za městem. Navíc když byly hry plánované, tak byl kanadský dolar dost silný, a proto si na akci organizátoři půjčili v USA. Jenže během několika let se situace změnila, americký dolar posílil a jejich dluhy se téměř zdvojnásobily. Druhou katastrofou bylo, že nestihli včas dokončit olympijský stadion, protože je zdržela krize v ocelářství. Tři dny před otevřením ho natírali, ale stejně mu chyběla střecha a olympijská věž.

Která olympiáda se naopak podařila?
Například Barcelona v roce 1992. Před olympiádou prošlo rekonstrukcí prakticky celé město, postavily se nové silnice, ale také muzea, a díky hrám se svou proslulostí zařadilo po bok Madridu. Dodnes ze změny žije a lidé do Barcelony míří jen tak pro radost. Ze změny hodně profitoval také Mnichov. Praha už má turistickou image, ale mohla by si ji podstatně prohloubit a zlepšit.

Pro: Argumenty musí být pravdivé a věcné

Jak to vidím já
Jiří Zedníček
místopředseda pro ekonomiku, Český olympijský výbor

Na světě neexistuje událost, která by v pozitivním smyslu přitahovala stejnou pozornost jako olympijské hry (OH). Přes všechny argumenty o jejich komercionalizaci zůstávají stále jedinou sportovní událostí, kde na sportovištích a na oblečení sportovců neuvidíte jedinou reklamu. A kde i reklama v pořádajícím městě a zemi je přísně omezena.

Hry se sice bez prostředků sponzorů neobejdou, ale pro všechny účastníky zůstávají stále „setkáním mládeže celého světa“ s neopakovatelnou atmosférou, kterou žádné sdělovací prostředky přenést nedokážou. Zeptejte se kohokoliv, kdo je zažil, a pochopíte, o čem je řeč.

Asi nejčastěji používaným argumentem proti pořádání OH jsou náklady. A protože nejen novináři, ale i vyzvaní ekonomové se o nákladech často vyjadřují bez podrobnější znalosti dnes známých údajů a také bez zmínky, že OH představují i výnosy, stojí za to je připomenout.

Podle studie PricewaterhouseCoopers (PwC) by přímé náklady na vybudování specifické sportovní infrastruktury a uspořádání OH představovaly cca 135 miliard Kč. V této sumě byly při propočtu zahrnuty i náklady na přestavbu sportovišť po skončení OH pro jejich další využití. Proti nákladům stojí také výnosy, a ty byly ve studii firmy PwC vyčísleny na více než 140 miliard.

A co víc. Velmi podstatná část potřebných zdrojů pro OH přichází do země ze zahraničí, a představuje tak velmi významnou injekci pro celou ekonomiku. Jde o přímou finanční dotaci pořadatelům od MOV, prostředky z marketingu, vysílacích práv, prodeje vstupenek a v neposlední míře o peníze, které v zemi utratí zahraniční návštěvníci.

Podstatnou část infrastruktury lze také budovat v režimu PPP, tedy se zapojením soukromého kapitálu (olympijská vesnice, mediální vesnice apod.). Až na některé výjimky je zcela pomíjen fakt, že potřeba zdrojů je rozložena v čase a že nejde o nejbližší dva roky.

A pesimismus ve výhledech vývoje české ekonomiky si snad mohou dovolit neinformovaní laici, pokud jej však deklarují politici, měli by se zamyslet nad svou vlastní činností.

Několik slov zaslouží také mylně a někdy i vědomě šířené informace o ekonomických výsledcích OH. Počínaje rokem 1984, byly podle závěrečných zpráv všechny hry ekonomicky přínosné, a to i v Aténách.

Kdo neustále zdůrazňuje růst nákladů na olympiádu v Londýně, měl by si ověřit, co je hlavním zdrojem tohoto zvýšení: jde o započtení celkové rehabilitace rozsáhlého a velmi zdevastovaného území Lee Valley a započtení DPH (ale ta je přece příjmem státního rozpočtu) v důsledku změny metodiky výpočtu ze strany ministerstva financí.

Praha je krásné město a ČR krásná země. Průzkum ministerstva zahraničí v roce 2005 však ukázal, že znalosti cizinců o ČR dokonce i ve velmi blízkých evropských zemích jsou relativně nízké a že ČR vnímají jako nepříliš vyspělou zemi. ČR přitom ročně dává 1,5 miliardy korun na svou prezentaci v zahraničí. Kandidatura na OH může za zlomek této sumy udělat pro propagaci nesrovnatelně víc.

Pořádání OH bylo přitom ve všech pořadatelských zemích a městech obrovským společenským i ekonomickým impulzem a posunem na vyšší úroveň. Ze všech dosud dostupných informací proto vyplývá, že kandidaturu i hry lze uspořádat tak, že budou pro pořadatelské město i zemi mnohostranným přínosem.

Zkusme se odpoutat od malé české tradice vysvětlování, proč něco nejde, a zkusme přemýšlet, jak to udělat dobře a k prospěchu všech.

Proti: Udělej něco pro Prahu. Podpoř… Paříž!

Jak to vidím já
Luděk Niedermayer
viceguvernér České národní banky

První zprávy o olympiádě v Praze jsem považoval za recesi. Od té doby se situace změnila. Do projektu bylo a zřejmě i bude investováno nemálo peněz i práce. Proto by diskuse o tomto záměru měla stát na srozumitelných a věrohodných argumentech.

Neumím dokázat, že není možné teoreticky uspořádat „chytré“ a „levné“ hry. Tedy takové, které by generovaly přijatelný ekonomický výsledek. Pochybuji však, že česká státní mašinerie umí realizovat takovéto projekty.

Navíc mám velké pochyby o tom, zda stovky miliard vynaložené během mnoha let i na „chytré“ hry představují nyní tu nejlepší investici prostředků daňových poplatníků. A to nejen proto, že hospodaření státu nyní stojí na nemalých deficitech, které budeme jen s obtížemi snižovat.

Obhajovat první argument v tisku, který obden píše o podezření z korupce či neúměrně drahých státních nákupech, není obtížné. Například kauza podivuhodně drahých českých dálnic stále naráží na fakty jen málo podloženou a mlhavou argumentaci úřadů a snad každé vedení armády je podepsáno pod příliš velkorysými investicemi typu stíhaček či transportérů.

Lépe si nevede ani nižší úroveň rozhodování o státních penězích, kde mimo jiné existují podezření o provázanosti vedení mnoha měst s některými firmami.

Dobře nevypadá ani „denní management“ správy měst. Třeba v Praze, která se o akci s rozpočtem mnoha stovek miliard uchází, se město léta neúspěšně potýká s banálním problémem taxikářů a ani za desetiletí se vlaky či metro k letišti blíže nedostaly.

Jednoduché se nejeví ani financování našich „malých“ her. Peníze zřejmě má dát státní kasa a nepůjde jen o peníze vynaložené přímo na hry. Jádrem plánu radních je podle mého názoru snaha získat více peněz státu na urychlení investic do pražské infrastruktury.

Obdobně to vidí asi i mnozí další hejtmani, a tak se ke kláním, která může uspořádat jejich region, s elánem hlásí. Nechtějí zřejmě, aby místo jejich silnic byly ve jménu olympijské myšlenky opraveny silnice jinde. Špatně tak dopadnou jen regiony, jež nepřitáhnou ani trénink na soutěž v lukostřelbě.

Nakonec peníze budou chtít prakticky všichni a ušetřit nebude kde. Nemine nás tak pravděpodobně „olympijský“ nárůst státního dluhu. Neříkám, že slova primátora o tom, že „plusů je několikanásobně více než minusů“, jsou nepravdivá. Ale myslím si, že to platí jak pro koho.

Určitě to neplatí pro oblasti, které do přípravy her zapojeny nebudou. Osobně nevidím ani jasné plus pro lidi z oblastí hrami ovlivněných. Jejich hodnocení asi ovlivní láska ke sportu a víra v to, jak moc olympiáda posílí národní prestiž.

Ovšem skupina těch, pro které výrok primátora platí, bezpochyby existuje. Zahrnuje zajisté pražské finančníky, naplní-li se víra, že se tímto kanálem dostanou rychleji ke stovkám miliard na investice. A ruce si určitě budou mnout i stavební, projekční či konzultantské firmy a s nimi i úředníci o investicích rozhodující.
Nedostatek státem placené práce, která mnohdy bývá velmi lukrativní, jim určitě na 10 či 20 let hrozit nebude. A na své si přijdou určitě i realitní spekulanti.

Do žádné z těchto skupin nepatřím a fotbalový stadion mé malé obce nepřitáhne ani trénink mužstva z Libérie. A tudíž díry na naší silnici olympiáda asi povážlivě prohloubí. Nicméně to není ten důvod, proč nepovažuji olympiádu u nás v dohledné době za dobrý nápad.

V každém případě se rychle porozhlédnu v cizině po městě, jehož kandidaturu na olympijské hry v následujících letech budu podporovat. 







Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze