Olympijské ideály mu jsou vlastní, vždyť na slavnosti se symbolem pěti kruhů jako kanoista třikrát vyhrál zlato, navíc patří mezi členy Mezinárodního olympijského výboru. A Tony Estanguet z nich zkrátka nehodlá slevit.
„Mohu stoprocentně garantovat, že náš tým nebude dávat ani přijímat žádné úplatky. Vždycky respektuju proces spravedlivého boje,“ cituje jej Guardian. Čím dál rychleji se totiž blíží zářijová volba olympiády 2024, která se po sérii stornovaných kandidatur smrskla na souboj Paříž vs. Los Angeles.
Působí to jako opakování pouhé samozřejmosti, ale nenechte se zmást. Estanguet tím naopak de facto tak trochu ruší nepsané pravidlo, které znělo: Pro zisk olympijských her uděláme vše.
Policie vyšetřuje i volbu Tokia 2020, konkrétně má jít o peníze, které mířily na tajná konta Papy Massaty Diacka, syna bývalého nechvalně proslulého atletického bosse Lamineho Diacka. Což bylo - ironicky řečeno - uzavření okruhu od Japonska k Japonsku, neboť již u předchozích her v zemi, těch zimních v Naganu 1998, se řešilo, že členové MOV dostávali letenky v první třídě, pobyty v exkluzivních hotelech a přítomnost gejš navrch (byť se nikdy neprokázalo, že by s tím bylo spojeno i využívání sexuálních služeb).
Starostka Tokia Yuriko Koikeová přebírá v Rio de Janeiru olympijskou vlajku.
O konta Diacků se policie zajímala také v souvislosti s loňskou olympiádou v Rio de Janeiru, dobrou pověst nemělo rovněž vítězství kandidatury Soči a přímo děsnou pak triumf Salt Lake City 2002.
Férové je dodat, že poté došlo ke zpřísnění norem - a třeba o volbách Pekingu 2008 či Londýna 2012 se podobná obvinění nevyskytla. Je tu kuriózní příklad toho, že Melbourne naopak prohrálo kandidaturu na letní hry 1996, i když organizátoři zařídili dceři jihokorejského člena MOV možnost zahrát si s tamními filharmoniky...
Výjimky potvrzující pravidlo? Aktuální linkou spojující soupeření Paříže a Los Angeles bylo odstoupení bývalého legendárního sprintera Frankieho Frederickse, jenž měl stát v čele hodnotící komise těchto uchazečů. Důvod: obvinění z toho, že mu po olympijské volbě Ria přišlo 300 tisíc dolarů.
Fredericks se brání tím, že šlo o peníze určené na propagaci atletiky v Africe a raději se funkce vzdal: „Nechci být rušivým prvkem.“
Olympijské kandidatury se ocitají v bludném kruhu. Obyvatelé je v referendech zamítají, veřejnosti vadí horentní náklady - přes deklarace o tom, že rozhýbají ekonomiku a zlepší infrastrukturu, je s monstrózními sportovními akcemi spojeno především plýtvání, korupce a překračování rozpočtů.
I proto je volba, která se uskuteční v září 2017 v Limě, tak důležitá. Už zase zbyla pouhá dvě města; tak jako u zimní olympiády 2022, v níž Peking porazil kazašské Almaty. Vládcové pěti kruhů přišli s nouzovým „šalamounským“ nápadem, že kdo prohraje nyní, dostane letní hry 2028, čímž měli být uspokojení Francouzi i Američané. Hezký plán, odlišná realita.
„Je to pro nás teď, nebo nikdy,“ uvedl Estanguet. „Pokud to zní jako dobrý nápad pro L. A., fajn, pro nás ne. Náš projekt je možný pouze v roce 2024. Paříž se o hry uchází počtvrté. Pokud neuspějeme, bude se Francie v budoucnu zabývat úplně jinými věcmi.“
A také z USA dorazila jasná odpověď. „Ucházíme se jen o příští termín. Tečka,“ vzkázal starosta Los Angeles Eric Garnetti.
Mohou blafovat, což naznačuje třeba akademik Jules Boykoff, který se kandidaturami dlouhodobě zabývá: „Tohle jsou strategie pro veřejnost; hra o to, kdo nevyměkne. Míra chlapáctví mě až fascinuje. Byť do zákulisí podrobně nevidíme, argument, že rok 2028 není možný ani pro jedno z kandidátských měst, se mi nezdá.“
Bez ohledu na to všechno je štrapácí s volbou dost.
Až tolik, že by i zcela základní předpoklad jejich „stoprocentní čistoty“ vlastně mohl působit jako přidaná hodnota.
