"S tím vedrem jsme bojovali všichni," souhlasil Lukáš Bauer, který v závodě finišoval na sedmém místě.
I jemu sebralo slunce, náročný terén i těžký sníh spoustu sil.
"Na patnáctce nepijeme vůbec, ale dneska jsem si dal v každém okruhu," popisovala česká lyžařská jednička. "Kolik toho bylo, nevím, ale určitě míň, než co bylo potřeba."
Servisní skupina české reprezentace v čele s "šéfkuchařem" Martinem Koldovským připravila kvartetu závodníků osm litrů tekutin. "Ta teplota byla extrém," uznal týmový lékař.
Občerstvovalo se ve všech z osmi okruhů. Na každém stála jedna stanice, v záloze byla připravena i rezerva pro případ, kdyby se někomu nepodařilo láhev zachytit.
Cyklisté dokážou v etapách vyzunknout třeba deset půllitrových lahví. "My ale pijeme po doušcích, možná deci," vysvětloval Martin Jakš. "V té rychlosti se ani víc nedá, pak by se nám to vracelo."
Čutory, které závodníci na občerstvovačkách dostávali, obsahovaly jontový drink smíchaný s cukry. Speciální požadavky nikdo neměl, všichni jeli na stejný pohon. "Lukášovi se ve čtvrtém kole klasiky přimíchal do jonťáku energetický gel," prozradil trenér Miroslav Petrásek.
"Já jsem si zase říkal o čistou vodu, už jsem měl slepenou pusu," líčil Jakš.
A víte, kdo je největší pijan českého týmu?
"Asi Honza Pešina," vystřelil si Petrásek ze šéfa servismanů. "Fakt nevím, pro pití v závodě nejvíc houkal Jakšík. Ale je to individuální, podle rozpoložení závodníka. Když rupnete, pijete víc."
Víc se bude pít i při závěrečném závodě běžců ve Whistleru, 28. února se poběží padesátka klasickou technikou. Při skiatlonu na trati strávili hodinu a čtvrt, lyžařský maraton zabere o čtyřicet minut víc.
Snad se bude v českém týmu tankovat vysokooktanové palivo - to se zlatou barvou.
