Čekání a zjišťování, bez toho se poslední dobou neobejde. Ostatně stačí zmínit momentálně nejpropíranější české sportovní jméno a je vám jasné, proč se Petr Koukal nechce pouštět do velkých slov: „I kvůli Martině Sáblíkové a jejímu příběhu jsme pokorní a čekáme na definitivní potvrzení.“
Rychlobruslařská hvězda to bude mít se svým cyklistickým startem v Riu převelice těžké, její šance kvůli zfušovaným nominačním kritériím nevypadají dobře. Oproti ní má česká badmintonová jednička přece jen důvody k optimismu.
„Mrzí mě, že jsem v nominaci jediný ještě s hvězdičkou. Ale museli by se zranit tři specifičtí hráči ze 172, což je snad méně než půl procenta,“ líčí Koukal. Jasno bude v pondělí 18. července a musely by nastat hodně zvláštní věci. „Jednak už není žádný turnaj, takže se nemají moc kde zranit. Se všemi, jichž by se to mohlo týkat, jsem navíc mluvil – a všichni jsou naopak fit a na olympiádu se těší. Věřím, že to v pondělí konečně budu moci oslavit.“
I podobně složitá nominační kritéria k současnému sportu patří. Koukal normálně trénuje, jeho jméno schválilo plénum ČOV, chystal se na fasování olympijského oblečení. „Nejsou to takové nervy, jaké by mohly být,“ říká. Ale zároveň jej mrzí jiné věci.
„Že to je celé na úkor divokých karet, jež světový svaz udělil zvláštním způsobem těm, co neodehráli moc turnajů. Já na to naštěstí nedoplatím, i když musím čekat a mohl jsem mít měsíc a půl jasno, ale třeba moji kamarádi z Litvy ano. Za rok odehrají 32 turnajů na svoje náklady a nakonec nejedou,“ popisuje. „Mrzí nás, že systém není nastavený trochu líp.“
Petr Koukal a Gabriela Koukalová jako novomanželé.
Tedy že je nespravedlivý? V tom je Koukal realista. „Nespravedlivé je možná i to, že na hry nejede pátý hráč světa z Číny, protože před ním jsou jiní Číňani. Na to se vymlouvat nejde,“ soudí. Spíš by změnil podobu procesu: „Pravidla, na jejichž základě se to uděluje, nikdo nezná, děje se tak za zavřenými dveřmi. Spousta lidí je z toho nešťastných.“
Od pondělí bude moci 30letý Koukal chmurné myšlenky snad konečně zahodit. Už třetí olympiáda by jej měla čekat, minule byl v roce 2012 dokonce vlajkonošem, čímž tehdy vedení výpravy vyjádřilo uznání jeho návratu po boji s rakovinou varlat. A platí: Peking, Londýn, Rio – a dost.
V Brazílii přijde velká rozlučka. Takový byl plán už dlouho a nic se na něm nemění. „O to víc se těším a proto taky víc trénuju. Chci, aby to bylo důstojné, abych si turnaj užil. Čím víc se konec blíží, tím se mi paradoxně ráno i líp vstává. Na konci kariéry je to nová zkušenost,“ usměje se.
Snem je pro něj postup ze skupiny, což by byla krásná olympijská derniéra. Každopádně třetí Koukalovy letní hry mají být v mnohém jiné.
„Výrazně se to mění,“ souhlasí. „Pamatuju si na Peking, kde jsem se těšil na olympiádu jako takovou. V Londýně už jsem trochu věděl, do čeho jdu, vyhlížel jsem specifické věci a hlavně tu vlajku. Teď se maximálně koncentruju na sport. V myšlenkách převládají badmintonové pocity.“
Snad i proto, že se do Brazílie nechystá žádná velká výprava jeho fanoušků. „Pojede táta, to vypadá nadějně. Ale jinak ani manželka, ani nikdo z rodiny, žádní kamarádi,“ líčí; jeho slavná biatlonová choť Gabriela tak bude držet palce jen doma. „Je to daleko, cestování je složité i drahé. Čeho jsme si užili v Londýně až až, to si asi v Riu odbudeme sami.“
Už jen ten finální verdikt mu chybí. Ještě pár dní.
„Oblečení se mi líbí. A sako se v Riu bude hodit“Čeští olympionici půjdou na slavnostní zahájení her v Riu v pruhovaných sakách a kloboucích. „Oblečení se mi líbí, je nápadité,“ říká Koukal a oceňuje i praktickou stránku věci: „Byl jsem v Riu před dvěma lety a počasí mě překvapilo, bylo poměrně chladno. Přiletěl jsem jen v trenkách a v tričku a druhý den si musel dokupovat mikinu a dlouhé kalhoty.“ Na stadionu Maracana by nyní nečekaný „teplotní šok“ hrozit neměl. „Myslím, že nám na nástupu bude příjemně. Cítit se komfortně je nejdůležitější. Pamatuju si, jak jsme byli v Pekingu nabalení a potili se, což bylo vyčerpávající,“ říká Koukal o své první olympiádě. |
