Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Sobota 21. října 2017 Brigita

I Rio stojí víc, než se čekalo. Proč má olympiáda předražování v DNA?

Stadion Maracaná. Tady budou hry 5. srpna 2016 slavnostně zahájeny. | foto: Profimedia.cz

24 2016
Klid Riu není dopřán: aktuálně se řeší, zda se do dubnové plavecké generálky stihne dostavět stadion - a především zda do startu her bude zprovozněna klíčová linka metra. Kromě času se nedostává ani peněz. A platí, že tomu tak bylo vždy. Podle studie Oxfordské univerzity olympiády průměrně „přešvihnou“ rozpočty o 179 procent!

Aktuální trable s metrem a stadiony. Kuriózní historky jako ze závěru loňského roku, že si sportovci budou muset připlatit, pokud chtějí na pokoji klimatizaci. Tlak ze strany veřejnosti, že zatímco na olympiádu bude v Riu v rámci přímých výdajů (tedy bez infrastruktury) utraceno 9,7 miliardy dolarů, na boj s virem zika půjde 590 milionů dolarů - tedy 16krát méně!

Peníze, peníze a ještě jednou peníze; to je, oč při olympiádě běží.

Ještě přesněji jde o jejich nedostatek, neboť rozpočet her je jako pohádkový Otesánek: čím víc jí, tím jeho apetit roste, až se stává zcela nezkrotným.

Šlo by vinit brazilskou liknavost a korupci, omlouvat situaci nečekaným poklesem ekonomiky nebo poukazovat na sumy potřebné třeba právě na opatření proti viru zika, jehož epidemii nešlo předvídat.

Podstatné je však něco jiného: že ať by Rio de Janeiro dělalo maximum, stejně svůj rozpočet „přešvihne“. Tak jako ti před ním. Tak jako (nejspíš) ti po něm.

Podívejte se na olympijský areál:

„Olympiáda je finanční hazard,“ řekl AP profesor ekonomie Victor Matheson a jiný americký akademik Abdur Chowdhury dodává: „Realitou je, že ceny nikdy neudržíte dole. Uspořádat olympiádu za 5 miliard dolarů v dnešní době nejde. Pravděpodobnějším číslem je 15 miliard a v roce 2024 až 20 miliard.“

Že to není jen hra dojmů, potvrzuje ekonomická studie Oxfordské univerzity, která byla vydána po olympiádě v Londýně a zkoumala poměr plánovaných a reálných rozpočtů her od roku 1960. Podržte se: průměrný nárůst činí 179 procent!

Boj proti viru zika v Rio de Janeiru (26. ledna 2016)

Boj proti viru zika v Riu (26. ledna 2016).

Závěry dvojice hlavních autorů Bent Flyvbjerg, Allison Stewartová jsou zdrcující. „Oproti jiným megaprojektům se olympiády liší ve dvou věcech. Zaprvé: pokaždé překročí rozpočet, tato pravidelnost je nebývalá. Zadruhé: to, že průměrná hodnota překročení činí 179 procent v reálných a 324 procent v nominálních hodnotách, je výrazně vyšší než u ostatních megaakcí,“ uvádějí. „Data tak ukazují, že rozhodnutí pořádat olympiádu je v tomto směru finančně nejriskantnější.“

A to je třeba dodat, že jejich výzkum nezapočítával olympiádu v Soči, jejíž rozpočet se nafoukl na absurdních 51 miliard dolarů, což by čísla ještě zhoršilo... Celá studie je v originále zde.

Autoři se na věc dívali jinak než u obvyklých studií „olympijské ekonomiky“; ty se zpravidla zaměřují i na obecný přínos pro státy v podobě zlepšené infrastruktury, na zisky turistického průmyslu, na peníze pro hoteliéry. Flyvbjerg a Stewartová zkoumali ryze to, proč nikdo z pořadatelů nemá realistický odhad.

„Ani s dobrými úmysly a přiměřeným plánováním nikdy neodhadnete všechny neočekávané platby,“ říká profesor architektury Benjamin Flowers; dodatečné náklady bobtnají právě ve velké míře u staveb. I sama metodika tomu nahrává. První „nástřel“ rozpočtu se objevuje při kandidatuře. Jakmile se ovšem kandidátské město stane pořadatelským, čísla skokově vzrostou. A pak znovu, což může připomínat třeba (ne)plnění předvolebních slibů v politice.

Nebo další věc, s níž se akademici z Oxfordu potýkali: „U 27 letních a zimních olympiád od roku 1960 jsme u 11 nedokázali najít relevantní data. To znamená, že u 41 procent olympiád se nikdo pořádně neptal, jak byly peníze utraceny.“

Bylo by asi příliš přísné zredukovat olympijské hry ryze na finance. Mohou uspíšit změny v dopravě, šíří sportovní myšlenky, přinášejí památné emoce i zážitky stamilionům fanoušků. Jenže gigantismus tohle přebíjí.

Rio není výjimkou. Nejde o „důkaz“, že by snad v Jižní Americe neuměli olympiádu - problémy se pokaždé liší v detailech, ale princip je podobný. Však i korejský Pchjongčchang (zima 2018) a japonské Tokio (2020) řeší překračování rozpočtů už nyní, dávno před vlastním startem.

Mezinárodní olympijský výbor i proto vymyslel Agendu 2020 vyžadující rozumnější organizaci her, především daleko větší využívání již existujících stadionů. Vzhledem k tomu, že zimní olympiádu 2022 hostí Peking a dá se čekat velikášství jako v létě 2008, má být průkopníkem nových, šetrnějších časů až rok 2024.

Jenže bude tomu tak? O hry stojí americké Los Angeles a evropské trio Budapešť, Paříž, Řím. Všichni se zaklínají z velké části hotovými arénami i sázkou na udržitelnost. „Jenže minulost nás naučila něco jiného. Tohle je závod, v němž zlato vybojují ti, kteří ve volbě prohrají,“ soudí AP.

Možná přísné, ale taky realistické. Rio de Janeiro může klidně skončit jako fanouškovský karneval plný mimořádných zážitků, jako oslava sportu, jako tři týdny zábavy. Ale finančně to bude bolet. Olympijská DNA už je taková.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze