Kdo uspěje, to určí Mezinárodní olympijský výbor příští léto, ale zásadní jsou už možnosti výběru.
„Je to další krok kupředu ukazující náš nový, svěží a velmi vzrušující přístup k programu her. Návrh navíc odráží i speciální snahu být přitažlivý pro mladé,“ prohlásil mluvčí MOV Mark Adams.
Ať už se v létě 2016 v Riu, dějišti příští olympiády, rozhodne jakkoli, revoluční časy jsou v pohybu.
Šance baseballu, softbalu a karate jsou vysoké vzhledem k preferencím pořadatelů. To je důležitý bod Agendy 2020: kdo hry hostí, může logicky navrhnout disciplíny populární ve své vlasti (třeba v Číně by teoreticky mohly projít i dračí lodě).
„Vypadá to, že se desítky let úsilí zúročily. Doufejme, že tímto krokem si náš sport získá ještě větší zájem nových členů, respekt veřejnosti a spokojenost nás všech,“ napsal na svazovém webu Jiří Boček, předseda Českého svazu karate.
Rovněž obě hry s pálkou a míčkem vzhledem k vysoké popularitě baseballu i softbalu v Japonsku s hrami víceméně počítají.
Jak se může změnit olympiáda v roce 2020Kdo má nově šanci Kdo naopak šanci ztratil |
Pro české sportovní lezení by pak šlo o splněný sen. „Máme velkou radost a je to pro nás ohromná příležitost: získat a motivovat více mladých závodníků, podpořit stávající reprezentanty, získat nové možnosti,“ říká Kateřina Zelenková z Českého horolezeckého svazu. „Sportovní lezení je celosvětový sport a naším cílem je, aby se stalo součástí olympiády, na hry určitě patří. Lezení je přirozený lidský pohyb, vhodný pro všechny generace. Rozvíjí nejen fyzické, ale i psychické schopnosti a dovednosti.“
U lezců je zřejmé, proč vyhlížejí případnou účast s radostí. Ale dva zbylí - skateboarding a surfing - to je přece jenom jiný příběh.
Vždyť se nabízí prostá otázka: je pro ně vůbec olympiáda cílem?
A Jan Lankaš, předseda České asociace skateboardingu, odpovídá jasně: „Není. Na skateboarding je potřeba pohlížet jako na životní styl, což je trochu klišé, ale je to tak. Existuje i mimo vyhrazená sportoviště, odehrává se na ulicích, na soukromých pozemcích, v garážích... Těžko říct, pro jak velkou skupinu ‚skaters‘ je olympiáda přínosem a pro kolik procent přítěží. A samozřejmě se najde i část, jíž je to úplně jedno.“
Podobná dilemata svého času řešili i snowboardisté. S trochou zjednodušení jde o spor nezávislost vs. komerce; olympiáda je v dnešní podobě moloch svázaný sponzorskými pravidly, ale zároveň generující pohádkové množství peněz.
„Olympiáda je velké téma, a když se zeptáte deseti skateboardistů, nedostanete od všech stejnou odpověď,“ říká Lankaš. „Osobně to beru jako vývojový proces. Někteří lidé ve světě se ve spojení s významnými firmami o tento krok snaží několik let a spíš to byla jen otázka času. I kdyby to něčemu pomohlo a něco poškodilo, ‚skaters‘ budou dále dělat to, co chtějí dělat – a kdy to chtějí dělat.“
I surfaři jsou specifická, svobodomyslná komunita. Obdobné úvahy se tak dají čekat i u žen a mužů, již krotí vlny na jiném „prkně“.
Olympijská revoluce tedy může zasáhnout samou podstatu jejich sportů. Za necelý rok se uvidí.
