Minulý víkend jsem jel orientační závod na horských kolech v severních Čechách a po třech hodinách jsem to musel zabalit. Z vedra jsem zvracel, motala se mi hlava a zachránila mě až ledová sprcha, pod níž drkotaly zuby.
Jak krásně mi bylo pár dní předtím v Tatrách nebo před časem v Himálaji.
Letní sporty sice zkouším, ale na olympiádu bych si netroufl.
Já vím, lyžařky Katky Neumannová i Hanušová startovaly i na letních hrách na horských kolech. Katka Neumannová, ta byla hvězdou ve všem, na co sáhla.
Ale mezi kluky je větší konkurence a já neznám nikoho, kdo by zvládl účast na letních i zimních hrách.
To po mně fakt nechtějte.
Já si budu pěkně v zimě, na horách v bulharském Belmekenu na soustředění národního družstva. Na pokoji bydlím se 'Špekem' Šperlem a z pozice staršího si přivlastním volbu programů v televizi.
Doufám, že toho uvidíme hodně a užijeme si to. Většina programu jde večer, což nám vyhovuje. Ne jako minule ze Sydney. Přijedeme z tréninku, hezky si lehneme do postele. a budeme fandit.
Já přeji všem sportovcům. Na koho najdu číslo, pošlu mu esemesku na povzbuzení. Doufám, že těch blahopřejných po závodě bude potřeba co nejvíc.
Nadějí na medaili máme hodně, když to vyjde, můžeme jich přivézt celý vagon. Atleti, triatlonisti, co mě jen tak narychlo napadá.
A překvapit mohou přece skoro všichni, ne? Ode mě se na mistrovství světa taky nic nečekalo. A teď jsem mistr světa.
