Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 22. října 2017 Sabina

Olympijské hry a prezidenti. Mandela neuspěl, co teď Macron?

Emmanuel Macron při prvním projevu v roli prezidenta (14. května 2017) | foto: Reuters

16 2017
Tyhle volby sledovala výrazná část světa a zvlášť ve Francii k nim nemálo lidí vzhlíželo, bralo je do jisté míry osudově. Třeba takový Tony Estanguet. „Role hlavy státu je velmi důležitá a Emmanuel Macron je lídrem, který ztělesňuje závazek státu vůči sportu,“ uvedl trojnásobný olympijský šampion Estanguet - a nyní šéf kandidatury Paříže na pořádání letních her v roce 2024.

„Je to mladý a dynamický lídr, je otevřený světu. Chce, aby Francie vítězila i v zahraničí. Představuje vlnu, na které se můžeme také svézt.“

Prezidentský duel mezi Macronem a Marine Le Penovou měl spoustu rozměrů, pro olympijskou kandidaturu ale byl skutečně černobílý. Výhra Macrona dává šancím Paříže v souboji s Los Angeles povolený doping, však už nový prezident Francie po telefonu mluvil se šéfem Mezinárodního olympijského výboru Thomasem Bachem.

Je to každopádně další důkaz, že kdo hlásá oddělení sportu a politiky, je buď naivní, nebo cíleně mlží. Olympiáda 2024 bude určena na zářijovém kongresu MOV v Limě, a aby se to úplně nepletlo, druhá kandidatura z Los Angeles má pro změnu „posvěcení“ od prezidenta USA Donalda Trumpa.

Donald Trump u příležitosti sta dnů v Bílém domě promluvil ke svým příznivcům v...

Donald Trump je kandidatuře Los Angeles na pořádání olympijských her nakloněn.

„Prezident je ochoten sehrát jakoukoli roli, která bude potřeba a o kterou ho v tomto směru požádáme. Tohle je něco, co přesahuje politické preference,“ uvedl před novináři liberální starosta Los Angeles Eric Garcetti s tím, že „bez ohledu na spoustu rozdílů se v tomto shodnou“. Trump je prý ochoten buď přijmout Bacha v Bílém domě, či dokonce jet rovnou přímo na volební kongres do Limy. Ale pokud by sedl do Air Force One, má to vlastně kýžený efekt?

Macron je pro Paříž pozitivní ve srovnání s tím, co nabízela Le Penová (třeba více uzavřenosti). Garance úspěchu je to ovšem pramalá. Své by mohl vyprávět takový Barack Obama, který v roce 2009 navedl prezidentské letadlo směr Kodaň - jenže jeho milované Chicago ani s osobní podporou čerstvě zvoleného „nositele naděje“ neuspělo.

Vyhrálo Rio de Janeiro a Američané pak doma slyšeli docela obamovskou odpověď: „Na sportu je jednou z nejcennějších věcí to, že můžete odehrát skvělý duel, třebaže nakonec skončí prohrou.“

Nelson Mandela na snímku z roku 2001

Nelson Mandela

Ruský prezident Vladimir Putin na tiskové konferenci v Soči.

Vladimir Putin

Končící americký prezident Barack Obama na poslední tiskové konferenci (18....

Barack Obama

Pokud by vítězila oblíbenost lídrů, musely by se hry už dávno konat také v Africe. Nelson Mandela vyhrál v životě mnohé a bezpochyby důležitější souboje, ten olympijský nikoli; místo Kapského Města slavily v roce 1997 Atény, což mimochodem hodně přispělo k následným finančním problémům Řecka.

Opačným příkladem je úspěšná mise Vladimira Putina pro Soči či Tonyho Blaira ku prospěchu Londýna (tehdy byl poraženým francouzský prezident Jacques Chirac).

Redukce klání Paříž vs. Los Angeles na „mladého a dynamického“ Macrona a leckde neoblíbeného Trumpa může být pro vnější pozorovatele fatální chybou. Mandela či Obama, Putin či Trump, tyhle volby mají poněkud jiná pravidla.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze