Co na tom, že za necelé tři roky, které Britové dostali na přípravu, nemohli pro hry vytvořit ideální podmínky.
Co na tom, že tolikrát museli improvizovat.
Dopady kruté války byly stále viditelné. Dokonce i při pohledu na sportovce. Karoly Takács se v roce 1938 stal s maďarským družstvem mistrem světa ve střelbě z pistole. Za války přišel při výbuchu granátu o pravou ruku. Přeškolil se tedy na střelbu levou a v rychlopalné pistoli nyní získal zlatou medaili.
Hry v době odříkání říkalo se také této olympiádě.
Jídlo bylo stále na příděl. Olympionici však dostávali denně zvýšené příděly, stejné jako britští horníci a dokaři: 5 467 kalorií místo běžných 2 600.
Ale kde jídlo brát?
Organizátoři s povděkem přijali dar sto tun ovoce z Nizozemska či 160 tisíc vajec z Dánska. Z tehdejšího Československa pro změnu přes La Manche doputovalo 20 tisíc lahví minerálky.
#ThisDayInHistory saw the opening of the 1948 London Olympics, also known as the Austerity Games. These were the first Summer Olympics to be held in 12 years as a result of World War II. The official poster, seen below, was designed by Czech Lawyer, Walter Herz. #arthistory https://t.co/Ag6isvHzD5
Ostražití britští celníci nicméně odmítali uvěřit, že velké množství kvalitního vína, které si dovezla francouzská delegace, je určeno jen pro sportovce a doprovod, a nikoli pro prodej na černém trhu.
Diváky organizátoři rovnou vyzvali: Doneste si na stadiony vlastní jídlo. Stánky s občerstvením tady chyběly. Na závody cestovali diváci v autobusech a vojenských transportérech společně se sportovci. V dnešní době mohutných bezpečnostních manévrů cosi nepředstavitelného.
VELKÝ DIVÁCKÝ ZÁJEM. Francouzský cyklista José Beyaert vítězí v silničním závodě. Čtyři roky po hrách se přestěhuje do Kolumbie a později se tam stane koučem národního týmu cyklistů.
A ta sportoviště... Byla použita už existující. Plavecký bazén překryli ve druhém týdnu her pontonem, na němž se utkávali boxeři. Centrem dění se pak stal Empire Stadium ve Wembley, kde se předtím pořádaly hlavně chrtí dostihy. Atleti potřebovali poněkud jiný povrch než psi, a tak vykopaný ovál podél tribun dělníci na poslední chvíli zasypávali tunami škváry. Kvapná práce se jim příliš nepovedla a atleti se občas topili v bahně.
Navzdory extrémně skromnému pojetí her si přesto sportovci londýnskou olympiádu uchovali v srdcích jako jednu z nejkouzelnějších. „Prožila jsem nejpřátelštější a nejméně politické hry, které se kdy uskutečnily,“ prohlásila britská skokanka do výšky Dorothy Tylerová, která startovala celkem na čtyřech hrách a zažila i Hitlerův megalomanský Berlín 1936.
Ani žádná olympijská vesnice tentokrát nevznikla, nezbyly na ni peníze. Největší ubikaci pro dva tisíce sportovců zřídili Britové v Richmond Parku v dřevěných chatkách, sloužících za války na zotavení zraněných vojáků. Ovšem spalo se i na lehátkách ve školních tělocvičnách. A ženy bydlely odděleně od mužů na dívčích internátech
„Těšili jsme se, že se na londýnské olympiádě s Emilem občas uvidíme, jenže z našich láskyplných styků moc nebylo,“ vyprávěla v roce 2012 pro MF DNES Dana Ingrová, později Zátopková. Svatbu s Emilem Zátopkem měli mít až tři měsíce po hrách.
„Naši kluci v Londýně bydleli v Uxbridge, zatímco nás ubytovali 40 kilometrů odtud na kouzelné internátní škole v Northwoodu, s krásnou zahradou a bazénem. Muži tam byli nežádoucí. Emil za mnou jel z Uxbridge, trvalo mu to skoro dvě hodiny autobusem, metrem a vlakem - a pak narazil na ceduli: Mužům vstup zakázán.“
Zátopek si přesto poradil, pronikl za svojí milou tajně, ale pak prchal před vychovatelkou.
Týmu Nového Zélandu trvala lodí cesta na hry pět týdnů. Zátopkův soupeř Harold Nelson denně běhal na horní palubě, přičemž musel přeskakovat pasažéry, odpočívající na lehátkách. Plavkyně Laneová, jediná žena v australském týmu, musela sdílet kabinu se sedmi muži.
Argentinský hasič a česká lokomotiva
Dalekou cestu, doslova i obrazně, podstoupil do britské metropole rovněž argentinský vytrvalec Delfo Cabrera, hasič z Buenos Aires. Otec dvou dětí dobře běhal závody na 5000 a 10 000 metrů, ale na jaře před londýnskou olympiádou mu kouč Francisco Moura řekl: „Hledám někoho na maraton. Budeš mě na tréninku bezvýhradně poslouchat?“
„A co to je ten maraton?“
„To běžíš 42 kilometrů. Ale je to snadné a jen o malinko únavnější než desítka.“
Dohodli se. Cabrera nikdy předtím neabsolvoval žádný závod na silnici. Svůj první maraton běžel až v Londýně. A vyhrál ho! Argentinský prezident Juan Perón, policejní prezident Buenos Aires i velitel hasičů mu poslali blahopřejné telegramy. A Cabrera se radoval: „Určitě budu v našem hasičském sboru povýšen na desátníka.“
¡#BuenSábado! Mañana se larga la #CarreraDeLaPFAy queríamos recordar al gran deportista argentino Delfo CABRERA, quien fue Sargento 1º en nuestro Cuerpo de Bomberos y logró la hazaña de ser Campeón Olímpico de la #Maratón en los JJOO de Londres 1948. #VocaciónDeServicioPFA https://t.co/VaPXdPYXk6
Vůbec to byly hry výjimečných vytrvaleckých osobností. Emil Zátopek na nich založil svoji unikátní kolekci olympijských medailí a pozlatil hned svůj první start, běh na 10 000 metrů. I přesto, že o den dříve strávil dlouhé hodiny na slavnostním zahájení her v palčivém slunečním žáru.
Světová média poprvé referovala o Zátopkovi jako o „české lokomotivě“.
„Desítku běžel v hrozném vedru, snad ve čtyřicítce,“ vyprávěla Dana Zátopková. „Emilův největší soupeř Fin Heino jen vzdychal, jaký je mu hic, a během závodu vzdal. A Francouzi Mimounovi utekl Emil o 200 metrů. Poprvé se hrála na olympiádě hymna československému atletovi. My vám byli tak nadšení, všichni jsme při ní brečeli. To si dnes zase neumíte představit. Ta naše země byla po válce taková zubožená, odkopnutá a ještě nás naložili na lopatu a hodili směrem na Východ. No a teď jsme vyhráli a hráli nám hymnu!“
Výprava 76 československých sportovců se postarala o jedny z nejúspěšnějších her v historii země, vybojovala šest zlatých, dvě stříbrné a tři bronzové medaile - a obsadila 8. místo v pořadí národů!
Július Torma vyhrál welterovou váhu boxerů a převzal cenu pro nejtechničtějšího boxera her. Pro celkem tři zlaté medaile si dopádlovali kanoisté Josef Holeček, František Čapek, Jan Brzák - Felix a Bohumil Kudrna. A na zlato dosáhlo rovněž družstvo sportovních gymnastek.
Ale šlo o hořké vítězství, se spoustou slz.
Při dekorování medailistek byla československá vlajka olemována černou stuhou. Eliška Misáková, členka týmu, jako jediný sportovec v dějinách olympijských her dostala zlatou medaili in memoriam.
„Už v letadle bylo Elišce špatně, ale všichni si mysleli, že má jen chřipku,“ vzpomínala její kolegyně Věra Růžičková. Další vyšetření ukázala, že jde o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.
London Olympics, 1948. The Czechoslovakia women’s gymnastics team arrive among the favourites, having been beaten to gold by Germany at Berlin in 1936. https://t.co/S3j1QtFrkH
Československé gymnastky si tedy předsevzaly: „Když my vyhrajeme, vyhraje i Eliška.“ V soutěži dominovaly. Eliška Misáková však zemřela v londýnské nemocnici nedlouho předtím, než si došly pro zlaté medaile.
Zlatá sonáta francouzské klavíristky
Sportovcem s nejcennější medailovou sbírkou se v Londýně 1948 stala poprvé v historii her žena. Nizozemská matka dvou dětí Fanny Blankersová-Koenová vybojovala čtyři atletická zlata.
STALO SE 26. DUBNA: Doping nejrychlejší mámy světa? Fazole se slaninou |
Vynikla rovněž Micheline Ostermeyerová. Praneteř Victora Huga a skvělá pianistka ovládla disk a kouli a navrch získala bronz z výšky.
„My, ženy, jsme tu,“ vykládala vysoká Francouzka s krásnýma nohama. „Nehodláme překonat mužské rekordy, ale uvidíte, že nejsme na stadionu jen karikatury mužů. Jdeme stejnou cestou, náš kratší krok následuje jejich, jsme jejich světlé stíny.“
Une pensée en ce jour pour la double championne olympique Micheline Ostermeyer, née le 23 décembre 1922.
Revivez ses exploits en images : https://t.co/tA9CA1JFlY https://t.co/TcKSt4i8jo
Po triumfu v disku a kouli švitořila: „Co bude dál? Nejbližší cíl je dostat se mezi tři nejlepší i ve skoku do výšky. Pak se chci co nejrychleji vrátit ke klavíru. Protože v hudbě je budoucnost. Disk a koule už patří minulosti.“
Nemluvila do větru. Dva roky po hrách ukončila v 28 letech sportovní kariéru a vrátila se k té hudební.
Nechvalte ty kapitalisty, soudružko
Celkem 59 zemí se představilo roku 1948 na londýnských hrách. Čtrnáct z nich debutovalo, například Jamajka nebo Korea. Poražené válečné mocnosti Německo a Japonsko nikdo nezval. Sovětský svaz pozvali, ale Josif Stalin rozhodl, že hry jsou příliš proamerické a ignoroval je. Zatím.
Tým Spojených států také skutečně ovládl hodnocení zemí s 38 zlatými, zatímco domácí Britové byli se třemi zlaty až dvanáctí a zklamaní.
Trapas zažili málem už při slavnostním zahájení. Národní vlajku pro defilé národů totiž zapomněli v uzamčeném autě. Zachránil je vedoucí týmu Roger Bannister, jenž se měl v budoucnu stát prvním atletem, který zaběhne míli pod čtyři minuty. Doběhl k autu, rozbil okénko, utekl i s vlajkou policejní hlídce, jež ho začala nahánět, a předal ji britskému vlajkonoši.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Defilé výprav poté mohli vidět nejen diváci na stadionu. Protože Londýn nabídl ještě jednu novinku.
BBC poprvé vysílá z her! Britská společnost připravila 64 hodin přenosů.
„Šlo o největší televizní a rozhlasovou operaci, jakou BBC dosud podstoupila,“ psaly Radio Times. Poprvé musela televizní společnost zaplatit olympijskému výboru i za práva na hry: celkem 1 000 liber. Televizi však tehdy vlastnilo jen 88 tisíc Britů.
Sportovci opouštěli po sedmnácti dnech bojů londýnské hry s nádhernými zážitky. Jenže mnozí z nich se vraceli do proměněného světa. V Československu pět měsíců vládli komunisté.
„Pro mě byl Londýn ohromující,“ vzpomínala Dana Zátopková. „Na internátu ve Zlíně mě po návratu požádali, ať jim o olympiádě udělám besedu. Díky mému taťkovi legionáři jsem byla vychována v masarykovském duchu. Na besedě jsem nešetřila chválou, jaké to bylo v Londýně prima a jak tam holky na internátu mají velkou zahradu, a dokonce i koně.“
Což se komunistům ani trochu nelíbilo.
„Hned mě napadla jedna vychovatelka. Říká mi: Vy jste přehlídla, že je to vše kapitalistické a jen pro vyvolené a příliš chválíte buržoazní poměry! Tehdy jsem pochopila: Nějak se to u nás obrací. Něco se smí a něco se už nesmí.“
