Začátkem týdne už mu bylo hej. Zato v předchozích měsících sžíraly Petra Nováka pochybnosti. Připraví se Martina Sáblíková na hry navzdory zranění zad? Dokáže opět přivézt medaili?
„Byl jsem nervózní. Jenže před Martinou jsem to nesměl dát najevo,“ přiznává v rozhovoru pro MF DNES. O to nadšeněji ovšem potom oba oslavovali stříbro z trati 5000 metrů.
Jste nyní trenérem šestinásobné olympijské medailistky.
A to je krásné číslo, nemyslíte?
Připadá vám zároveň i bláznivé, když si vzpomenete, v jakých poměrech jste kdysi začínali?
Jo, je pravda, že jsem kdysi dávno prohlásil: Jednou vychovám někoho, kdo získá velkou medaili. Ale že jich bude mít zrovna šest olympijských, to bych si vážně netroufl říct.
Petr NovákVizitka trenéra Petr Novák se narodil 7. června 1948 v Poličce, od 16 let se věnoval rychlobruslení ve Svratce a více než 20 let jezdil v reprezentaci, ale bez výraznějšího úspěchu. Dálkově vystudoval SŠ strojírenskou a pracoval jako soustružník. Coby trenér přivezl na ZOH 1988 a 1992 Jiřího Kyncla, ale proslavil se hlavně coby kouč Martiny Sáblíkové. Po jejím boku je 19 let, během nichž získala tři olympijská zlata a 17 titulů mistryně světa. Přivedl ji i k 9. místu na MS cyklistů, na hrách v Riu 2016 však navzdory původním předpokladům startovat nemohla. |
Přitom jste byl vždy velkým snílkem. Předhazovali vám, že vaše sny jsou naprosto nereálné.
Ale když připravujete závodníka na stupně vítězů, musíte do něj hustit takové sny, aby se učil ustát tlak. Přenášel jsem na Martinu své sny i víru.
A zároveň také energii, ne? Tvrdíte o sobě, že máte ten dar.
Snad. Před závody se tu energii snažím pošetřit a potom ji Martině trochu předám. Asi to i tady fungovalo.
Jak ji předáváte? Dotykem?
Taky. Většinou si však před startem stoupnu tak, aby mezi námi nebyl nikdo, kdo by nás stínil, otočím ruce dlaněmi dopředu, ucítím v těch dlaních teplo a to jí posílám.
Kdysi vám údajně o této vaší schopnosti řekl váš známý psychotronik.
Kdo ví, třeba je to celé kravina. Ale jednou za mnou přijel ve špatné náladě, jenže po půlhodině rozhovoru se mnou povídá: Člověče, já byl úplně hotovej a teď odcházím nabitej a je mi super, ty máš totiž schopnost předávat lidem energii dokonce i svým hlasem.
Povězte, kdy jste vycítil, že máte v rukou závodnici, která může dosáhnout až na olympijskou medaili?
Když jsem viděl, jak Martina pracuje a dodržuje mé pokyny, třeba o nepoužívání počítačů. Už když jí bylo čtrnáct.
Takhle brzy?
Tehdy jsem jí řekl: Ty můžeš jednou stát na bedně na mistrovství světa i na olympiádě.
ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvCo vám odpověděla?
Že jsem spadl z jahody na znak. Vůbec tomu nevěřila.
Vždyť tomu nic nenasvědčovalo. Byli jste ze země bez oválu, trénovali na rybnících, při výjezdech do ciziny neměli peníze ani na jídlo.
Já vím. Proto jsem její tělo rozbudovával na dlouhé tratě. Moje teorie zněla: Když bude líp fyzicky připravená, dokáže konkurovat těm nejlepším i s menším pobytem na ledu a horší technikou. Což předváděla už v šestnácti.
Kdysi jste mi řekl, že až jednou bude po všem, tak tajemství tréninku Martiny Sáblíkové zveřejníte.
A Nizozemci by ho moc rádi věděli, všude nás pozorují a natáčejí. Ale stejně nepoznají, při jakých tepových frekvencích pracujeme. My si to ani nikam nepíšeme, nosíme vše jen v hlavě.
Máte snad strach z nizozemských hackerů?
Prostě neriskujeme. Takže naše tréninky se skládají z položek S1, S2, S6.
A pod každým S je vždy skryta tréninková náplň, kterou víte jen vy?
Přesně tak. Zatím ten systém funguje, takže na něm není co měnit.
I tady jste tvrdil, že na vás konkurenti zkusili před závody zákeřnou strategii. Už prozradíte jakou?
Až po sezoně. Je ale vidět, jak se Martiny bojí a snaží se nás znervóznit. Já je chápu. I těmi tvrzeními v médiích, že nezíská na pětce ani medaili, ji chtěli Holanďané vyvést z míry. Ale musí si uvědomit, že u dobře nastartovaného bejka takové tvrzení zafunguje obráceně a nabudí ji to.
V kariéře ji nabudila spousta věcí. Na její první olympiádě v Turíně 2006 to byla role vlajkonošky. Vnímal jste, že je pro ni obrovskou motivací?
Jo. Ta vlajka byla pro Martinu něčím neskutečným. Řekla mi tehdy: To je takový závazek, že mi ti lidé věří.
V Turíně skončila na 5000 metrů čtvrtá, svět žasl, ale Martina plakala. Tou reakcí vás ubezpečila, že opravdu myslí úplně nejvýš?
Rozhodně. Hned po závodě mi povídala: Bála jsem se to rozjet rychleji, abych v konci nevyhnila a lidi neviděli, jak kapu. Kdyby se tehdy nebála a rozjela to normálně, mohla být třeba i zlatá. Ta medaile nám utekla nezkušeností. Ale vždy se uměla poučit z chyb.
I proto přišly dvě zlaté olympiády ve Vancouveru 2010 a Soči 2014. Vzpomínám si na váš oslavný tanec s jejími bruslemi po pětce ve Vancouveru. To byla čirá euforie?
A jaká! Měla už zlato z trojky a bronz z patnáctistovky a já si pomyslel: Další zlato, to snad ani není možné. Jenže Martina byla tak moc namotivovaná! Němka Beckertová zajela čas z říše snů, ale ona prohlásila: Já budu rychlejší, chci satisfakci za čtvrté místo z Turína, chci zlato z pětky. Tak ho měla.
V Soči ji získala znovu. Bylo pro ni těžší obhajovat než dobývat?
Stačilo se tam na ni podívat. Byla na Soči dobře připravená, ale zároveň se ocitla i pod obrovským tlakem. Ta obhajoba ji sžírala. Ale ustála to.
Pak se od ní olympijská radost odklonila. Těžce nesla, když nesměla startovat na kole v Riu 2016, přestože jste tam odletěli. Psychicky slabšího jedince by takový zážitek mohl i nenávratně poznamenat.
Jenže ona je silná. V životě měla i momenty, kdy dokázala v období velkých závodů ustát třeba i úmrtí v rodině. Umí to v sobě nastartovat.
Rio ji přesto bolelo velmi dlouho.
Ji i mě. Přípravě na ně jsme věnovali hodně času a Martina tam mohla v časovce usilovat o medaili.
To si opravdu myslíte?
Ano. Jezdil s námi v přípravě trenér Vršecký a říkal mi: Hele, na nikoho nedbej, co kdo říká, vy jezdíte takové průměry, že jsem si to neuměl ani představit. Klidně mohla přivézt bronz.
Zůstává Rio ostnem ve vaší duši? Nesplněným cílem, který vás přiměje porvat se o letní olympiádu v Tokiu 2020?
Nejdřív musíme dát Martině dohromady tělo, až pak uvidíme. Pořád jí něco hapruje, nejen záda, ale i koleno. Na bruslích chce pokračovat. I na kole by zase mohla mít velikou výkonnost. Ale musíme vzít rozum do hrsti a ne za každou cenu jít do druhého sportu.
Museli jste přece čekat, že při vašich obřích tréninkových dávkách začne její tělo vypovídat poslušnost.
Náš sport je tvrdej. Jestli chceme být ve špičce, musíme tvrdě trénovat třikrát denně. Ale nemám rád, když jiní lidé vykládají: Novák ji těmi dávkami sežere. Kdybychom tvrdě netrénovali, tak budou lidé spokojeni, že jezdí kolem 30. místa? Já bych spokojený nebyl. Ani Martina. Dost možná, že by v tom případě už dávno nezávodila.
S tou daní v podobě zranění tedy oba dopředu počítáte?
Ano. Copak se radši měla od začátku kariéry šetřit a pak až ve třiceti vyhrát jednou mistrovství světa? Není lepší, že vyhrála to mistrovství sedmnáctkrát? Martina se tvrdou prací netrápí, je to její koníček, má z tréninku dobrý pocit. Kdyby se trápila, už to nedělá.
V Koreji se nyní trápila, ale psychicky. Zažil jste ji někdy tak zklamanou jako po čtvrtém místě na trojce?
V Turíně 2006 to bylo ještě horší.
Tady ho ale oplakávala tři dny.
To ano, zároveň však věděla, že přípravu vůbec neměla ideální. V roce 2006 ji měla stoprocentní, věřila si a ještě se s porážkou neuměla vyrovnat. Teď mi prostě řekla: Nech mě, musím si to sama srovnat v hlavě. A udělala to.
Právě už po hrách v Turíně se mluvilo o výstavbě rychlobruslařské haly v Česku. Proč stále žádná není?
Protože se vždycky najde pár lidí, kteří nám ji blokují a vykládají nesmysly. Přitom kdyby byla, jsem přesvědčen, že rychlobruslařů v Česku by nebyly desítky, ale už tisíce.
Vypadáte rozhořčeně.
Je mi z toho spíš smutno. Ta hala by sloužila pěti olympijským sportům, dvakrát do měsíce by v ní mohly být mezinárodní závody. Víte, jak moc by pomohla mladým? Mně se hlásí spousta dětí, s některými pracujeme a jsou i v popředí světových tabulek v mládežnických kategoriích. Ale všechny je nemohu vyvážet na ovály za hranice.
Co tedy uděláte, aby hala byla?
Zkusím znovu kontaktovat lidi, co rozhodují, kam které peníze půjdou.
Mluvil jste přece i s prezidentem a premiérem - a nic se nezměnilo.
Zatím. Oba ale slíbili, že pomohou. Zkusím vyvolat další jednání. Když slyším, jak se mají opravovat sportovní areály za stamiliony, tak proč by nemohli dát finance i na naši halu?
Kolik jich potřebujete?
Zhruba 400 milionů korun. Problém však je, že jakmile do toho nějaký ministr začne vidět, hned je zase vyměněn a přijde do úřadu někdo jiný. To se nám potom těžko jedná.
Kdyby tu hala nevyrostla, může se stát, že se současnou generací u nás rychlobruslení zase vymře?
Jistě. Pak by lidé, kteří o tom budou rozhodovat, rychlobruslení zabili a budou moci nad ním udělat křížek. Protože takoví blbci, jako jsem byl já, už se nerodí. My jsme z jiné generace, která sport dělala za diplomy. Dnes už každý myslí hlavně na peníze.
Přesto, když se ohlédnete za dvanácti olympijskými lety s Martinou Sáblíkovou, pomyslíte si: Byla to až neskutečná jízda?
No jasně. Rok co rok vozila medaile a ani letošek není výjimkou. Dvanáct let po sobě! A z toho jedenáct let byla zlatá! Byla to přímo fantastická jízda.
