Byla ta bolest nesnesitelná?
Stovka mi vlila trochu naděje do žil, i když nebyla úplně rychlá. Říkal jsem si, že bych se v tom závodě mohl udržet dlouho. Ale na dálce už to nešlo. Jednou jsem zkusil rozběh naplno a to stačilo. Bolelo to. Stovkou se to rozdráždilo.
Jak jste se cítil ráno před závodem?
Dobře, nic strašného. Lehce jsem to cítil, když jsem šel do treter. Při tréninku jsem to včera cítil taky, ale ne tak jako po stovce.
Nelitujete rozhodnutí startovat na olympiádě?
Ne, ne! Tuhle sezonu, jelikož je olympijská, jsem makal nejvíc za celý čtyři roky. Možná to bylo špatně, možná v těch letech tomu nemám tolik dávat, i kvalifikace byl náročná. Ale když jsem se sem dostal, věděl jsem, že budu bojovat, doufat až do poslední chvíle. Věděl jsem, že to bude na hraně. Věřil jsem, že to vyjde… Mrzí mě, že se to stalo po posledním soustředění. Tři týdny po Helsinkách v Itálii byly super, až posledních deset dnů to začalo. To mě moc mrzí. Je to sportovní život, povedly se mi letos dva desetiboje v zimě a v dešti, ale ten nejdůležitější se nepovedl.
Dvořák a Šebrle, stejný konecJaká to byla paralela. V Aténách 2004 Tomáš Dvořák zaklekl do bloků, doběhl do cíle běhu na 100 m - a desetiboj pro něj skončil. O osm let později Roman Šebrle zvládl stovku, pak se ještě zkusil rozběhnout na dálku, ale nešlo to. Olympijský šampion z Atén 2004 skončil své účinkování stejně jako trojnásobný mistr světa. I čas měli podobný. Dvořák zvládl poslední olympijskou stovku za 11,51 s. Šebrle běžel o tři setiny pomaleji. |
Nemáte pocit, že jste vzhledem ke zdravotním problémům měl své místo přenechat Adamu Helceletovi?
Já bych mu to nechal, kdyby to šlo. Tohle není alibi. Tohle je atletika. Dal jsem tomu minimálně stejně jako Adam, dřel jsem, odpíral jsem si spoustu věcí. Když jsem se kvalifikoval, netuším, proč bych to měl někomu jinýmu nechat, ať je to Adam nebo někdo jinej. Pokud jsem byl zdravej. A to jsem byl do poslední chvíle! Jakmile jsem cítil, že to nepůjde, tak jsem napsal Tomášovi. Z vlastní vůle, nemusel jsem. Bohužel už to nešlo.
Neobáváte se kritiky?
Lidé, kteří nedělají sport, to asi nechápou. Sportovec tomu opravdu dává naprosto všechno. I já jsem dal. Když se ohlédnu za tímhle rokem, nenajdu tam jedinou věc. Sportovec fakt čeká do poslední chvíle. Každý člověk čeká, jestli se stane, nechci říct, zázrak, ale jestli to povolí, nebo nepovolí. Mirka Knapková se taky chtěla odhlašovat, nakonec to uveslovala.
START. Roman Šebrle (vpravo) při startu první desetibojařské disciplíny - běhu na 100 metrů. (8. srpna 2012)
Jak moc velké zklamání to je?
Velké. První týden po zranění, kdy jsem to opravdu zkoušel a nemohl, jsem se s tím srovnával daleko hůř. Jsem zklamanej, představoval jsem si to úplně jinak. Ale tak to prostě je. To přijde znenadání a neuděláš s tím vůbec nic, můžeš se postavit na hlavu.
