Jako první dorazí 31. července vodní slalomáři, ale rozdělení na pokoje je už připraveno.
Šebrle i Železný budou sami. Počítačoví experti Ptáček a Ton se zabydlí spolu stejně jako volejbalistky Celbová - Nováková nebo zamilované duo Bába - Ščerbová.
„Vycházeli jsme z přání sportovců, skoro všem vyhovíme,“ tvrdí Jan Hrdina, sportovní ředitel ČOV. Klíče od pokojů teprve shání, některé chybějí. „Usmíváme se na organizátory, oni se usmívají na nás a říkají: Zítra všechno bude.“
Tak to v Řecku funguje. Dochvilnost? Neznámý pojem. Opravář řekne: Přijdu v osm. A dorazí v deset. Nebo jindy. „My nejsme moc pořádkumilovný národ,“ uznává Annabella Stenguová, český olympijská atašé.
Bolí jí nohy, nestihla ve vesnici poslední autobus a trmácela se večer čtyři kilometry pěšky. Navíc na podpatcích, protože bývalá recepční vždy chodí na podpatcích. „Pak jsem si musela doma naložit nohy do vany,“ vzdychne.
Rtuť teploměru ukazuje ještě přijatelných 35 stupňů. Hned po příjezdu Češi dokonce zmokli. Ne, nepršelo, jen nefungovala špatně seřízená klimatizace. „Rozbila se a osprchovala nás,“ vypráví Dvořák.
Pět domů určených pro výpravu jinak září luxusem, mramorová podlaha příjemně chladí. K apartmánům se čtyřmi až pěti ložnicemi patří vždy dvě koupelny. „Proti Sydney jsme o tři hvězdy výš,“ hodnotí ubytování šéf mise. Tehdy olympionici přespávali i v mobilních buňkách.
Okolí je spíš hnědé než zelené. Oživily ho sice dovezené stromy, trávy je však poskrovnu. „Ještě nevyrostla, ačkoliv intenzivně zavlažují. Asi to do her nestihnou,“ soudí Dvořák. Vesnici dávno chrání dvojitý plot s ostnatým drátem, celý je pod proudem. Na kontrolních místech sedí vojáci ozbrojení samopaly.
Nad areálem létá vzducholoď, monitoruje veškerý pohyb. „Ale stejné to bylo i v Salt Lake City. Neděje se zatím nic, co by vybočovalo z běžných zvyklostí.“ Z kontrolního skladu dorazilo 25 kontejnerů s vybavením českého týmu, brzy přibude dalších 25. Vojáci je všechny proskenovali a označili: Bezpečné.
Po městě se rozjela nová tramvajová linka, má zmírnit dopravní chaos. Soupravy jsou krásné, ve stříbrné metalíze, vzdáleně připomínají rychlovlaky TGV. Jenže Atéňané jim nedůvěřují. „Koukají na ně a diví se. Jako když černoch poprvé vidí letadlo,“ líčí Dvořák.
„Nedivte se. Čtyřicet let tu žádná tramvaj nejezdila,“ vysvětluje Stenguová. Zprvu dokonce vozily soupravy cestující zadarmo, aby si na ně zvykli. Přesto lidé remcají, že linky nedodržují jízdní řád a mají zpoždění. V užších ulicích často zastavují, dávají přednost toulavým psům.
Na rozdíl od tramvají totiž psi-bezdomovci ke koloritu Atén nedílně patří.
 NOVÁ TRAMVAJ. V Aténách už mají připravenou městskou dopravu pro návštěvníky olympijských her. Tramvaj jede na náměstí Syntagma 19. července 2004. |
