Olympijský deník: Jak se mi přebývá v čínské bublině

Organizační opatření na hrách v Pekingu. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

6 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Žiju teď v bublině. V uzavřeném světě uvnitř jiného uzavřeného světa. Na pekingské olympiádě. Každé ráno procházím bezpečnostní kontrolou u východu z novinářské vesnice. Včera zostřila.

"To je počítač? Můžete ho spustit? Děkuji. V pořádku," říká mi policistka. "Máte v batohu lahev s pitím, že? Můžete ji otevřít? Můžete se z ní napít?" požaduje její kolega. Jakmile se ujistí, že nemíním otrávit sportovce ani své kolegy, jsem vpuštěn na olympijské parkoviště.

Akreditovanými autobusy potom putuji do tiskového střediska, na Olympijský stadion či k vodáckému kanálu. Putuji v bublině, v takzvaném "chráněném olympijském prostoru". Dokud jej neopustím, nemusí mě už nikdo znovu kontrolovat. Jsem prověřen.

V bublině zatím vše skvěle funguje. Policisté mě neotravují. Dobrovolníci mi všemožně pomáhají.

"Kontroly jsou tu decentní, ne tak časté jako na zimních hrách v Salt Lake City. Tam se snažili zastrašit teroristy tím, že vojáci vystavovali na odiv své samopaly," říká František Dvořák, šéf české mise a další ze stovek tisíc obyvatel mé bubliny.

. Olympijský deník

Zvláštní zpravodaj MF DNES v Číně Tomáš Macek píše své postřehy z dějiště her

Na armádu vojáků, rozestavěných po sto metrech kolem chráněných tras, jsem si už zvykl. I na jejich netečné výrazy či strojový krok. Dokonce bych si snad připadal nesvůj, kdybych každé ráno po snídani neviděl "našeho" vojáka, vartujícího v novinářské vesnici čelem k plotu a upřeně pozorujícího krajinu za bublinou, aby zabránil případnému útoku na naši komunitu.

Nad silnicí v Olympijském parku mě denně upoutá svítící nápis "Smiling Beijing Police". Smějící se pekingská policie. A skutečně, policisté na přechodu pro chodce mě vítají úsměvy. Mají to při olympiádě v popisu práce.

V tiskovém středisku oceňuji zámečky k počítačům, které jsou každému k dispozici a zabraňují jejich odcizení. Připadám si bezpečně.

Jenže pak vycházím z bubliny ven. Na obyčejnou silnici pro 15 milionů obyčejných pekingských smrtelníků. U řady taxíků, odvážejících novináře do centra, stojí obtloustlý policajt, který se už nesměje. "Dodržujte frontu," přisně nakazuje. Bez ptaní uchopí moji akreditaci a chce vědět, kam se taxíkem chystám.

Kdo ví, možná jeho jedinou vadou je, že se usmívat prostě neumí. Možná i on chce jen pomoci. Koneckonců cíl vlády a strany, že všichni pekingští taxikáři se do zahájení her naučí anglicky, se ukázal nesplnitelný.

Ten poslední, který nás vezl, uměl jediné anglické slovo: "Sorry". Přesto se nemohu zbavit silného dojmu. Vně mé bubliny je cosi špatně.

Autor:


Nejčtenější

Další česká medaile na olympiádě mládeže, oštěpař Florian má bronz

JEDINÝ POKUS. Oštěpařka Barbora Špotáková se na MS v Tegu připravuje na svůj

Třináctou medaili získala česká výprava na olympijských hrách mládeže, oštěpař Martin Florian...

Další z rubriky

Poslechněte si olympijskou píseň Tří sester pro oštěpařku Špotákovou

Oštěpařka Špotáková (vlevo) a zpěvák Lou Fanánek Hagen

VIDEO Zlatá olympijská vítězka Bára Špotáková patří mezi nadšené fanynky Tří sester. Kapela se oštěpařce...

Od úrazu až do Pekingu? Zkuste si to v počítačové hře

Běla Hlaváčková

Posloucháte hlas, při němž vás mrazí v zádech. "Mohl bych vám vyprávět svůj dojemný příběh. Mohl...

Peking? Pro Michalíka olympiáda na efekt

Michal Michalík

Je dva dny doma, pocity ale ještě vstřebává. Nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou smíšené. Když se...

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.



Najdete na iDNES.cz