Pohodové dovolené u moře nebyly u Březinových nikdy na programu. Ano, jezdili v létě do Nice, k moři, jenže... "S oběma dětmi, Michalem i Eliškou, jsme tam rok co rok šlapali na kolech po kopcích,“ líčí otec Rudolf Březina. Patnáctiletý Michal měl za dva týdny v nohách tisíc kilometrů. Také díky tomu má dnes fyzičku, jakou mu soupeři závidí.
Otec Rudolf sám kdysi krasobruslil. Teď si v dětech plní sny o úspěších. "Musíte tomu propadnout,“ říká. A navrch: musíte obětovat veškeré rodinné úspory. Platilo u nich: 1 bruslící dítě = 100 tisíc korun za sezonu. Na vrcholové úrovni je to potom milion. Ještě že syn si už na sebe za pomoci krasobruslařského svazu vydělá sám.
Trumfy pro SočiProfily českých nadějí Seriál vám představuje 10 nadějí české výpravy pro olympijské hry v Soči. Zatím vyšlo: |
Na dceřinu kariéru stále Rudolf Březina vydělává ve své brněnské firmě na úklidové služby a v bruslařském obchodě. Manželka pracuje na úřadě. Protiklady, které se přitahují. "Já jsem trochu cholerik a žena uklidňující faktor.“ Děti si jejich povahy prohodily. "Michal je po manželce, Eliška po mně.“
Michal ještě coby žák 2. třídy základní školy hltal u televize olympijské Nagano a oznámil: "Budu hrát hokej.“ Co na to táta? "Nejdřív se nauč pořádně bruslit.“ Čímž bylo rozhodnuto. Krasobruslení však Michala chytlo. "Když spadnu, pokazím to jen sám sobě.“
Jak píchnout do vosího hnízda
Jeho kariéra zprvu strmě mířila vzhůru. V patnácti zvládl trojitý axel, v sedmnácti "čtveráka“. Když se už v Brně neměl na koho dotahovat, odešel do Oberstdorfu, kde se ho ujala pevná ruka Karla Fajfra.
Stal se juniorským vicemistrem světa a na Evropě mezi muži skončil šestnáctý, desátý, čtvrtý. Na suchu uměl flopem 180 centimetrů a na ledě vydržel při skocích ve vzduchu déle než protivníci. Zahrál si i baletní roli Ludvíka XIV. v Městském divadle v Brně, showmanem ve stylu Tomáše Vernera však nebyl.
Skvělý, nepadající skokan – ano. Sebevědomý teenager – jistě. Ale působivý výraz na ledě? Úchvatné kroky? Dlouho ne. "Má před sebou velkou kariéru,“ chválila Březinu při olympijském debutu ve Vancouveru 2010 komentátorka společnosti TSN. Jenže právě tam narazil. Rozhodčí mužské soutěže ho stále vedli v kolonce "Nová jména – neprověřeno“.
Dokončil krátký program, svůj zatím životní, a jásal. Čekal nejmíň 83 bodů, ale sudí se drželi při zemi: 79 bodů. Rozzlobeně jim zasalutoval, odešel a novinářům si postěžoval: "Fámy, co tu byly o nečistém rozhodování, se potvrdily.“ Řekl si tím o pozornost a zároveň píchl do vosího hnízda. Popudil rozhodčí. Skončil desátý.
Měsíc poté obsadil na mistrovství světa v Turíně v osobním rekordu 4. místo a halou se po jeho jízdě nesl hromový pískot. Fanoušci jím dávali najevo, že si zasloužil medaili. Vydělal i tak za jediný závod 200 tisíc korun a prohlásil: "Padnou na nový krátký program.“ V 19 letech byl nejmladším z elitní šestky. Medaile měly brzy přijít.
Zatelefonoval věhlasnému choreografovi Pasqalu Camerlengovi, spolu ladili výraz na ledě. Stvořili strhující program na rytmy japonských bubnů. Ale medaile nepřicházely. Jen "brambory“. Byl opět čtvrtý v Evropě i na světě. A zase. A znovu. Vždy něco chybělo.
Čtverné pokusy mu vycházely nahodile. Přitom svět se po lysackovském období, kdy si i olympijský šampion vystačil jen s trojitými skoky, rychle vracel do éry, kdy favorité věděli, že bez čtverného skoku jako by nebyli. "Už před olympiádou v Salt Lake City 2002 jste bez čtveráku neměli šanci na medaili. V Soči to bude stejné,“ pochopil také Březina.
Hlava s vámi dělá divy
Tomáš Verner i Carolina Kostnerová, jež potkával v Oberstdorfu na trénincích, "utekli“ (byť jen dočasně) do zámoří. "Potřebuju nový impulz,“ prohlásil předloni i on a stěhoval se do New Jersey za koučem Viktorem Petrenkem. Objevoval jinou kulturu a učil se ještě větší samostatnosti. "Dnes poprvé v životě dělám lasagne. Držte mi palce, ať kuchyně nevybuchne,“ psal na Twitter.
O pronajatý čtyřpokojový byt se kvůli úsporám dělil s dalšími členy klubu, aby platil jen 800 dolarů měsíčně. Zato na tréninku mohl pozorovat kreace Johnnyho Weira, šestého z Vancouveru. Ten se při letní stáži navíc ujal coby poradce jeho sestry Elišky.
"Amerika mi vyhovuje,“ tvrdil Březina. Loni k sobě s Petrenkem hledali cestu. Při evropském šampionátu v Záhřebu si navzdory bolavému rameni konečně sáhl na medaili, bronzovou. Před olympijskou zimou vedle salchowa pracovali na skoku, jímž by bodově přebil soupeře, na čtverném flipu.
Michal BřezinaNarozen: 30. 3. 1990 v Brně. 173 cm, 65 kg. Svobodný. |
Hned na podzim, při závodech ve Slovinsku, se však sezona zadrhla. Pryč byl onen sebevědomý teenager, který před lety říkal: "Myslet při jízdě? To je největší průšvih. Pokud začnete přemýšlet, jak se odrazit a co udělat při výjezdu, propásnete správnou setinu sekundy na odraz a skok je v háji.“
Přesně takovou chybu najednou dělal. Dumal, co, kdy, jak a proč má u čtverného salchowa udělat. Průšvih! Na kláních Grand Prix padal a kazil. "Hlava s vámi občas dělá divy. Asi jde o nemoc všech sportovců, jakmile trochu zestárnou,“ usoudil. Bezstarostnými mladíky jsou nyní Japonec Hanju či Rus Kovtun. On už ne.
Ti kluci jsou porazitelní...
Jakmile při tréninku skok pokazil, Petrenko zařval: "Skákej dál a nepřemýšlej, co jsi udělal za chybu.“ Škoda, že kouč nemohl řvát i při závodech. Teprve na mistrovství Evropy v Budapešti prolomil Březina psychický blok. I bez křiku vykroužil po jednom čtverném salchowu v obou částech soutěže.
Ta úleva. "Na začátku jízdy jsem zase jednou vypnul hlavu a jel podle těla,“ liboval si. Ne, nebylo to ještě dokonalé, znovu skončil čtvrtý, tentokrát o směšných 26 setin bodu, a přesto: "Nabil jsem se před cestou do Soči optimismem. Ve většině sezon mi forma gradovala postupně.“
V Soči k evropské elitě přiřaďte Japonce, Američany a kanadského superfavorita Chana. Český Sherlock tu bude řešit svůj zatím nejobtížnější případ. "Ale já všechny ty kluky znám a vím, co umějí. Jsou porazitelní. Rozhodne, jak se kdo připraví na klíčový moment.“
Dávno nepatří u rozhodčích do kolonky: Nová jména – neprověřeno. Přeřadili ho do jiné: Druhý sled za top favority, medaile možná. Potřebuje jen dvě bezchybné jízdy, přízeň osudu – a rozhodčích.
