Základní přikázání zní: Nikdy neodepisuj Jaromíra Jágra. On sám už si párkrát myslel, že v "nároďáku" skončil. Zároveň však nedávno pravil, že ho láká účast na domácím mistrovství světa na jaře 2015. S reportéry ve středu večer po palčivé porážce mluvit nechtěl, nevyjádřil se ani při odletu z olympijských her ve čtvrtek ráno.
Proti Američanům Jágr podstoupil řadu klíčových bitev. V aréně Šajba na pobřeží Černého moře se s nimi utkal už v pátém velkém čtvrtfinále.
Tato čtyři předcházela:
1998, olympiáda v Naganu. Asistencí a gólem pomohl otočit z 0:1 na 2:1 a přispěl k senzační výhře 4:1.
2004, šampionát v Praze. Zvýšil na 2:0 a brána k medailím byla otevřená. USA však dotáhly a rozhodly v rozstřelu. Jágr v něm trefil tyčku.
2005, odveta ve Vídni. Přesně obrácený výsledek, 3:2 po penaltách. Jágr se zlomeným malíčkem poté získal první zlato z MS.
2011, Bratislava. Díky hattricku čísla 68 vítězí Češi 4:0. Jágr si při utkání ověřil, že se ještě může vrátit z KHL do NHL.
Na nejčerstvější duel ze Soči asi legenda nebude vzpomínat s láskou. Jedině jeho jméno při představování hráčů vyvolalo aplaus publika. Jako vždy se před úvodním buly pokřižoval pro štěstí. Nastoupil v zahajovací pětce.
Při prvním střídání vybojoval puk a zlomil hůl. Když si vzápětí na střídačce nechával namasírovat stehna, padl první gól.
Na led nejčastěji naskakoval za kamaráda a vrstevníka Nedvěda. Mezi mantinely se mu se vší pečlivostí věnovali tvrdí zadáci Suter či Orpik. I proto se ve zběsilém tempu partie tak těžko prosazoval.
V reprezentaci debutoval 2. listopadu 1989. Kdo ví, kolik dalších startů mu osud dopřeje?
