Go wild, vybízí nápis na nizozemské vlajce přehozené přes zábradlí. Atmosféra je pod střechou tvarovanou jako bramborový lupínek i bez toho víc než divoká.
"Úžasná," hodnotil Sir Chris Hoy, král týmového sprintu a Joanna Rowsellová po zlaté stíhačce, kterou britské trio navíc ovládlo ve světovém rekordu, zase pronesla: "Nahání to až strach."
Zástupci olympiády potvrdili, že právě velodrom je tím nejhlučnějším sportovištěm v Londýně. Překvapivé to však není. V ochozech je sice místo jen pro šest tisíc fanoušků, stadion je však uzavřený, strop nízký a diváci, mezi nimiž se objevil třeba Paul McCartney nebo monacký kníže Albert, jsou sirény.
Hladina hluku v hale se pak podle měření může přiblížit hranici 140 decibelů!
Komentátoři popisují atmosféru jako tsunami hluku, vlny jsou takové, že se nedá promluvit se sousedem na vedlejší sedačce, píchá z toho v uších, rve to bubínky. "Ale nás to žene dopředu," shodují se závodníci.
Studie americké zdravotnické společnosti s názvem ´Nebezpečné decibely´ tvrdí, že 140 decibelů se rovná rámusu ohňostroje nebo výstřelu z pušky, pokud byste stáli přímo u hlavně. Je to větší randál, než jaký umí vyprodukovat sbíječka.
Mezi londýnskými "hlukovými medailisty" se drží aréna pro plážový volejbal na Horse Guards Parade, kde se povykuje silou 110, a hlavní olympijský stadion s hlučností 105 decibelů.
