Vytáhlého tenistu, který se po kurtu ploužil jako flegmatik a pak soupeře zničil precizním úderem, označil kdysi deník Observer za "jeden z největších talentů světového tenisu". Byl čtvrtý na světě, vyhrál jedenáct turnajů ve dvouhře, na grandslamech si dvakrát zahrál ve finále. Ale slávu mu přineslo pět kruhů...
O olympiádě snil od dětství, jenže tenis v jejím programu dlouho chyběl. Vrátil se v Soulu 1988. Mečíř do něj vstoupil jako světová čtyřka. A zářil. V pětisetovém dramatu v semifinále vyřadil Švéda Stefana Edberga, ve finále porazil Američana Tima Mayotta 3:6, 6:2, 6:4, 6:2. K bronzu ze čtyřhry, který vybojoval s Milanem Šrejbrem, přidal medaili nejcennější.
Miloslav Mečíř
Kde ji má schovanou? "V sejfu? Ne. Na skříni? Ne. Jo, je na poličce! Čeká na uložení, byla se teď zase předvádět," rozesměje se první vítěz olympijského turnaje od návratu bílého sportu do programu her pod pěti kruhy.
Tehdejší vágní postoj tenisových profesionálů k olympijskému turnaji jej nezajímal. On od dětství snil o olympiádě. "Soul byl experiment. Čekalo se na reakce hráčů," uvědomuje si.
Nejenom kvůli triumfu má hezké vzpomínky. Rád vypráví o vstřícných korejských organizátorech, o olympijské vesnici, skvělé partě sportovců československé výpravy, o atmosféře pod pěti kruhy.
České překvapení? A proč ne...
Od roku 1988 na olympiádě nechyběl, z role hráče přeskočil do pozice trenéra, v Londýně bude v roli šéfa slovenské tenisové výpravy dohlížet na kvarteto Hantuchová, Cibulková, Kližan, Lacko. "Wimbledon dodá olympiádě mimořádné kouzlo," je přesvědčen.
Kouzlu slavného areálu sám před lety zcela podlehl. Jako hráč si užíval tenis na trávě, byť pro diváky mohl být zejména v minulosti méně záživný absencí výměn. "Ale na jakém jiném povrchu vidíte tolik rybiček a akrobatických kousků?" ptá se Mečíř. "Tráva je posledním živým materiálem, na kterém se hraje. Vždycky za ni budu vděčný. Tohle je tenis, krásný, konzervativní, tradiční."
Důkazem jeho tradicionalismu zůstává dřevěná raketa, se kterou dosud tenisový flegmatik s přezdívkou "velká kočka" hraje exhibice. Ani na barevné oblečení hráčů si kapitán slovenského daviscupového týmu pořádně nezvykl.
Který z nich uspěje na wimbledonských kurtech pod pěti kruhy - Petra Kvitová, nebo Tomáš Berdych?
"K tenisu přece patří bílá! Když vidím hrát někoho ve tmavém, černém... No, nelíbí se mi to," přiznává osmačtyřicetiletý Mečíř. A teď k tomu všemu ještě přibyla olympijská, růžovo-fialová dekorace londýnského areálu. "Ale olympiáda a národní barvy, to má logiku. Nějak to zvládnu."
Uklidňuje se pohledem na zelený pažit. "Tady by klidně mohli hrát na kurtech den po skončení Wimbledonu. Odvádějí famózní práci. Trávu vyměnili za novou, protože to prostě chtějí mít vyšperkované."
Dokonalost završí obsazení turnaje. Pryč jsou časy, kdy tenisové hvězdy ohrnovaly nos nad pěti kruhy. "Už je to prestižní záležitost. Vždyť se podívejte na Federera. Vyhrál téměř všechno, ale olympijské zlato z dvouhry ještě nemá. A jak po něm touží!" vykládá. "Aby ho získal, má nejoptimálnější podmínky."
Změna systému mužského turnaje, který se kromě finále hraje pouze na dva vítězné sety, se však vytáhlému Slovákovi příliš nelíbí. "Trochu to mužskému turnaji ubere z kreditu. Ale může přinést překvapení."
Vůbec by se nedivil, kdyby měly český rukopis. "Berdych i Kvitová mají skvělou hru na trávu, za sebou výborné výsledky ve Wimbledonu. Můžou to dotáhnout vysoko," je přesvědčený. "Petra už zná pocit vítězky, to je silná zbraň."
Nedávné wimbledonské vyřazení Berdycha v prvním kole v potaz příliš nebere. "Spíš by mu to mohlo pomoct, už je zkušeným hráčem. Navíc je typem, který v průběhu turnaje herně narůstá."
A že čeští tenisté nepatří mezi absolutní top favority? Co na tom, on byl v Soulu také "až" třetí nasazený...
