"Potřebujeme víc testů a ne jen krevních. V současném mezinárodním systému se provede ročně od 250 do 300 tisíc testů, ale sportovců jsou miliony. Na všechny se nedostane. Ten program není dost rozsáhlý," prohlásil předseda lékařské komise MOV Arne Ljungqvist.
Preventivní program kontrol zabránil třiceti sportovcům ve startu ve Vancouveru, protože jejich testy před olympiádou vykazovaly podezřelé hodnoty. Během her už bylo provedeno více než 2000 testů a všechny měly negativní výsledek.
Ten se však v budoucnu může změnit v pozitivní. Vzorky se uchovávají osm let, aby mohly být zpětně překontrolovány na preparáty, které laboratoře nebyly v době konání akce schopné odhalit.
"Pro mě čisté výsledky nic neznamenají. Interpretuji to stejně jako údajnou čistotu her v Moskvě v roce 1980," připomněl expert na steroidy Charles Yesalis olympiádu, která se při bojkotu většiny západních zemí změnila v duel Sovětského svazu s Východním Německem.
Podle Yesalise se situace s dopingem v posledních desetiletích nijak nezlepšuje, nové generace preparátů jsou pouze vždy o krok napřed před kontrolory.
Skeptický je i předseda MOV Jacques Rogge. "Nejsem naivní, jsem realista, poslední soud padne až v roce 2018," prohlásil.
