„Mám tam syna, tak mě zajímá, jak se zlepšuje. Když to jde, chodím s týmem na led, abych mohl předat věci, které jsem zažil ve světě. Až jednou skončím, z hokeje bych nechtěl odcházet. Začít s tréninkem u malých dětí pro mě bude jedna z variant. Je krásné s nimi pracovat, rozvíjet je, protože jsou strašně tvárné, hltají to a chtějí se učit,“ říká brzy čtyřiatřicetiletý obránce.
Programolympijského turnaje v hokeji |
Ano, k malým hokejistům – stejně jako Erata – ho přivedl vlastní syn. Jenže i tak je to velká věc. Že úspěšní a uznávaní hráči trénovali prvňáky či druháky, to bývalo obvyklé za minulého režimu. Tehdy se profíci nezaopatřili na celý život a trénování pro ně často byla jediná možnost, jak dostat práci. Začít museli u dětí. Pro růst malých hokejistů, kteří zblízka viděli velké vzory, to mělo klíčový efekt. Jenže koncem 90. let, s nástupem možností se angažování takových hráčů začalo vytrácet.
Aby měl s dětmi trpělivost hráč s 900 starty v NHL jako Erat či trojnásobný medailista z mistrovství světa jako Němec, byla téměř utopie. „Dítě musí mít vzor a já se jim snažím pomoct,“ vysvětluje Němec.
Má za sebou šest sezon v ruské KHL. Prvních pět – včetně dvou v pražském Lvu – snášel dobře. Manželka a syn za ním do Ruska pravidelně létali, on z Prahy dojížděl do Vsetína. Jenže když starší potomek začal chodit do školy a k tomu mu přibyl jeho mladší brácha, věci se změnily. Proto se rozhodl: Chci domů. Když předloni přišla nabídka z Brna, neváhal. Už nechtěl syna-školáka vytrhávat z kolektivu, na který byl zvyklý, a díky angažmá v Kometě se rodina ze Vsetína nemusela stěhovat.
Ondřej Němec (v popředí) v zápase s Finskem.
Po svých trénincích Němec jezdí pravidelně zpět domů, v Brně přespává jen před zápasem a po něm.
„Kluci trénují třikrát týdně a já minimálně dva tréninky vidím. Nesnažím se do toho trenérům vměšovat, dělají to dobře, ale zajímá mě, jak se děti posouvají, protože většinu z nich, co hrají s mým synem, znám od plenek. A těší mě, když vidím jejich pokroky.“
Němec se tak vydal podobnou cestou jako jeho brněnský spoluhráč Erat. Ten kromě tréninků spoluorganizuje turnaje, capartům se intenzivně věnuje. „Debaty s ním jsou ohromně zajímavé. Posouvá mě, když poslouchám jeho názory,“ říká Němec.
Čeští hokejisténa olympiádě v Koreji |
Shodují se i ve filozofii, že trenér nemá děti jen učit hokej. Že má i vychovávat, dostat do nich, že slušností je třeba nejdřív na stadionu pozdravit. „Nikdo se nechce vměšovat do toho, jak jsou děti vychovávány doma. Ale musí se učit pokoře, zodpovědnosti. Aby se z nich nestali flákači. Aby děti věděly, že na zimáku si po sobě musí uklidit věci. Ty „maličkosti“ jsou základ, víc než hokejisty se z nich snažíme vychovat hlavně dobré lidi.“
Latinské přísloví říká: „Verba docent, exempla trahunt – slova poučují, příklady táhnou,“ a tak když děti vidí na ledě mentory, které znají z velkých zápasů, jsou to ty nejlepší vzory. „A dítě je musí mít. Obrovský problém českého hokeje je ten, že se do něj vměšuje strašně moc rodičů, kteří ve všech vidí Jágry, Reichely. I proto svůj názor říkám opatrně. Ale naši kluci poslouchají a snaží se dělat věci tak, jak by měly vypadat.“
Hokejový start ON-LINEStředa 14. února Čtvrtek 15. února |
Němec patří mezi zastánce, kteří tvrdí, že by děti neměly ještě hrát na výsledky. Měly by si zápasy a turnaje užívat, byť jistý dril v tréninku potřebují. Zároveň cítí, že má český hokej pořád ve výchově rezervy.
„Mohli bychom se posouvat dál. Asi nevyprodukujeme dalšího Jágra, protože ten je jedinečný. Ale velcí hráči by mohli být z Nečase, Zadiny, Kauta. Na dvacítkách se mi moc líbil Libor Hájek. To jsou pozitivní signály, ale mělo by jich být víc. Nemělo by nám stačit, že jedeme na dvacítky udělat semifinále. Český hokej vždycky chtěl být na těch nejvyšších příčkách, a proto si musíme klást co nejvyšší cíle.“
A platí to i o olympiádě.
