Do cíle závodu na 15 kilometrů volnou technikou dorazili s velkým zpožděním. Svět tleskal čtyřnásobnému olympijskému vítězi Colognovi a televizní stanice už dávno vysílaly z jiných sportovišť, když se před zraky nejvytrvalejších diváků odehrával ještě jeden ceremoniál.
Nečekaný, upřímný a možná ještě bouřlivější, než když slavili vítězové.
Slavil se šťastný konec závodu.
„Ostatní šli bojovat o vítězství, my se prali o to, abychom nebyli poslední,“ řekl Pita Taufatofua. Běžec, který se proslavil jako polonahý vlajkonoš Tongy ze zahajovacího ceremoniálu, ztratil na vítěze 23 minut.
Poslední Madrazo byl na trati ještě o tři minuty déle.
Z výsledků 15 km1. Cologna (Švýc.) 33:43,9 111. Azzimani (Mar.) -13:56,0 |
Mexičan stál na lyžích poprvé před rokem, ale s dalšími outsidery založil tréninkovou skupinu. V Rakousku si pronajali chatu a trénovali prý až deset hodin denně.
Tým založil Taufatofua, který už olympijskou atmosféru zažil v Riu při soutěži v teakwondu. Sehnal trenéra a pozval podobné nadšence, aby se společně připravili k naplnění bláhového snu.
„Uvědomili jsme si, že i v individuálním sportu potřebujete k úspěchu dobrý tým. Společně jsme trénovali, cestovali, společně jsme si vařili. Byla to úžasná zkušenost,“ řekl Mexičan Madrazo, který k lyžování přešel od triatlonu.
Premiantem skupiny byl Yonathan Jesus Fernandez z Chile, který je na zimních hrách už podruhé a teď bojoval o první stovku. Utekla mu o dvě příčky.
Sebastian Uprimny: kolumbijský běžec s českými kořeny
Mezi Taufatofuu a Madrazu se ve výsledkové listině ocitl Sebastian Uprimny z Kolumbie. Jeho jméno nezní česky náhodou. „Moje babička utekla před Hitlerem. Jméno si nechala a já ho nosím ráda, protože moc dobře vím, co ve vašem jazyce znamená,“ prozradila běžcova maminka při slavnostním zahájení ZOH zpravodaji Radiožurnálu.
Její syn reprezentuje rodnou Kolumbii, ale už sedmnáct let žije v Salt Lake City. V roce 2002 pracoval pro olympijské vysílání Eurosportu a právě tam se zrodil jeho olympijský sen.
Pro někoho zůstanou veselí outsideři jen úsměvným koloritem závodů, pro jiné právě oni reprezentují poslední záblesky Coubertinovských ideálů, na kterých olympijské hry vznikly. Ostatně pět ze šestice nejpomalejších závodníků neslo vlajky svých zemí při slavnostním zahájení.
„Od začátku jsem si říkal: Proč jsem to udělal? Byla to hodina bolesti,“ přiznával čtyřiatřicetiletý Taufatofua. „ Ale splnil jsem, co jsem slíbil, a dostal Tongu na olympiádu.“
Odměnou mu byl i potlesk vítěze závodu Daria Cologny, který jejich veselý ceremoniál nemohl přehlédnout.
