Pořádně se mu ulevilo, i když... „Trošku mě mrzí, že jsem si to nechal až na třetí hod a nehodil to hned ze začátku.“
Středeční večer na Olympijském stadionu je pro něj velkým povzbuzením. Po šesti letech je na vrcholné akci opět ve finále - naposledy se mezi nejlepšími ukázal na evropském šampionátu v Barceloně 2010, předtím na mistrovství světa v Berlíně 2009. Pokaždé skončil na 10. místě.
Zklamání bylo dost
Pak přišla pauza. Zdravotní problémy se zády. Nejistota. Série vyřazení v kvalifikacích. „Předtím jsem se na velkých akcích vždycky trošku sesypal,“ netajil. V Riu prý do konce kvalifikace přesně věděl, co dělat. „Jsem rád, že to posledním pokusem padlo. Zklamání bylo dost, bylo hodně z čeho se poučit.“
Nejlepší tým, nelepší podmínky, nejlepší trenér - trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný - ho prý držely nad vodou. „Pořád ve mě držel víru. Nebylo žádné omezení, bylo jen na mně, jak se s tím poperu.“
Zvládl to letos zatím statečně - nejdřív se popral s třítýdenní pauzou kvůli natrženému deltovému svalu v rameni. Pak s celým průběhem sezony. Vyvíjela se jinak, než ty předešlé. Do nich obvykle vstoupil ́kvalitním výkonem, letos mu dlouho chyběl.
Neúprosný boj o Rio ho držel v pohotovosti - vždyť kvalifikační limit splnilo kvarteto Železného svěřenců: Veselý, Vadlejch, Jílek a on. Až do začátku července byl z jejich čtveřice tím posledním. „Mrzelo mě, že start sezony se nepovedl. Když se nepovede, pak se to veze. Takže to bylo opravdu jenom nahánění limitu, které bylo na můj vkus příliš dlouhé.“
Ve finále se může stát všechno
Na mistrovství Evropy do Amsterdamu se neprobojoval. Až výkonem z Irska se zařadil v české nominaci na třetí pozici. „Sezona doteď za moc nestála, spíš jsem bojoval o nominaci, která se povedla až na konci. A dneškem je z toho paradoxně životní sezona,“ řekl.
Zároveň má na paměti: sobotní finále bude „jiné kafe“. Ač z něj po postupu z kvalifikace napětí opadlo, důležitost okamžiku si uvědomuje. „Člověk to nebere jako super úspěch a je jedno, co se stane. Prostě chce víc.“
Protože ve finále... „... se může stát všechno.“
V legraci dokonce vtipkuje, že trenér Jan Železný, který má ve finále všechny tři svěřence, možná po kvalifikaci úplně spokojený nebude. „Tak on po nás chce medaile, takže nějaké finále ho nemůže moc rozházet,“ směje se.
S Železným ale o medailových cílech v Riu nemluví, spíš nad tím takhle dumá sám. „Který trenér by nechtěl? Každý trenér chce být nejlepší. On byl nejlepší oštěpař všech dob a teď chce být nejlepší trenér na světě.“
Posune ho k tomu v sobotu trio Veselý - Vadlejch - Frydrych?
