"Bylo to mizerné koordinačně i technicky. Nedokázal jsem ani trošku dělat to, co jsem potřeboval. A přitom jsem se necítil špatně," konstatoval klidným hlasem poté, co po třetí sérii opustil plochu Olympijského stadionu. Ve finále pokračovalo jen osm nejlepších...
Tušil jste po prvním hodu, že by to dnes nemuselo vyjít?
Ne. Myslel jsem, že mi aspoň ten jeden hod uletí. Ostatním to se to povedlo, já to pokazil. Myslím, že jsem tu neprodal ani z osmdesáti procent to, co jsem prodat mohl. A to mě mrzí. To není výmluva, ale fakta.
Zdálo se, že jste hodně nervozní. Zavazoval jste si tkaničky, pořád jste se přehraboval v tašce...
Byl jsem nervozní, ale zároveň vyhecovaný. Tkaničky jsem si zavazoval kvůli tomu, že jsem měl tejp na achillovce hodně stažený. Raději jsem si ho strhnul. A taška? Něco jsem hledal, já pořád něco hledám...
Ovlivnila váš výkon ve finále bolavá achillovka?
V tom to nebylo. Spousta lidí odvedla skvělou práci, bez nich bych tady vůbec neházel. Ve zdravotních problémech chyba nebyla, měl jsem na to hodit dál. Kdybych se na tohle jen trošku vymlouval, tak jsem normální srab. Už kvůli těm lidem, kteří mi pomáhali, je mi líto, že jsem neuspěl. Já osobně se s tím vyrovnám, ostatně rozhodl jsem si o tom sám na place.
Po dvou pokusech jste měl nůž na krku. Věděl jste, že se buď zlepšíte nebo končíte. Nerozhazovalo vás to trochu?
Tak určitě mě to rozhazovalo, ale zároveň jsem věřil, že to hodím a že se do osmičky dostanu. Ale nakonec jsem v Aténách zase devátý, stejně jako na MS před sedmi lety
Takže je aténský stadion pro vás zakletý?
Ten stadion je dobrej, jen já byl dvakrát špatnej. To je celé. Přece nemůžu nadávat na to že se mi v Aténách nedaří. Už proto, že Řekové olympiádu vymysleli a já jsem se v podstatě díky ní stal slavným a splnila se mi spousta sportovních přání.
Chvílemi jste se zdál jakoby odevzdaný, ani jste si neroztleskával publikum...
Já nebyl odevzdaný, spíš přehecovaný. Nejsem ten typ, který by řval na diváky a dělal prázdná gesta. Třeba kvůli tomu, že to bude snímat televize.
Ale v minulosti jste to dělal.
Ale až v momentě, když jsem hodil tak daleko, že jsem tu medaili měl jistou. Já opravdu nevím jestli by mi to dnes pomohlo. Ale i tak jsem cítil, že mi diváci přáli úspěch.
Dají se ta dvě aténská devátá místa srovnat?
Tohle je mnohem horší. Mistrovství světa je každé dva roky. Jsem na pátých hrách a to že z nich nemám medaili zažívám vlastně vůbec poprvé. Což je na druhou stranu krásné...
Před olympiádou jste na prohlašoval, že si jedete pro medaili. Nebylo to troufalé?
Já si jel nejen pro medaili, ale chtěl jsem tu vyhrát, Bez toho člověk nemá ve sportu šanci. Musí si věřit do poslední chvíle, i když je to zamotané. To, že jsem to nedokázal je jiná věc. Ale nikdy nelituju toho co jsem řekl, za to si nesu odpovědnost sám.
V čem jste chyboval?
Špatný byl už rytmus. Vůbec jsem nepočkal na levou nohu. Když jsem odhazoval, zatmělo se mi před očima. Oštěpy létaly při zemi špičkou dolů a tak se daleko házet nedá. Když se udělá chyba, oštěp prostě neletí. A když jí udělám já, neletí extrémně, protože to musím zkloubit všechno dohromady.
Bylo loučení s olympijskými hrami dojemné?
Dojemné ani ne, spíš smutné. Já se nerad loučím po třech pokusech, to mi zůstane nadosmrti v paměti. Já vůbec nerad prohrávám, třeba i na tenisovém tunaji. Nejvíc mě dokáže naštvat, když chcete něco udělat, máte na to, ale přitom toho nejste schopen. To mám raději, když vůbec nemůžu a řeknu si: neměl si na to, nazdar. Ale sport jde dál, žije si svůj vlastní život a já do něj patřím jen na krátkou chvíli. Z olympiád jsem čerpal pozitivní věci, málokomu se na nich povedlo to co mě. Když jsem tady ve čtvrtek prošel kvalifikací, uvědomil jsem si, že olympiáda je vlastně první soutěž, kdy jsem v ní nevypadl. Jak na mistrovství světa, tak na mistrovství Evropy se mi to stalo.
Prohodil jste při odchodu z plochy se soupeři pár slov na rozloučenou?
Ani ne. Oni dál soutěžili a já je nechtěl rozptylovat.
Nemrzí vás, že jste si na konci finále nemohl potřást rukou se svým nástupcem?
Já myslím, že se určitě někdy potkáme. Ale ono je tady těch nástupců víc. Thorkildsen je šikovný kluk. Viděl jsem ho trénovat v Africe, má vynikají nohy, strašně rychlej kotník, dlouhé ruce a hlavně je mladej. Ivanov, kdyby si to srovnal v hlavě, byl by super závodník, Makarov se určitě ještě taky nevzdá. I Fin Pitkamaki je šikovnej, záleží na tom jestli ho trenéři nezkazí.
Je možné, že tohle byl váš úplně poslední závod?
To rozhodně ne. Ale i kdyby to tak bylo, určitě bych to nebral smutně. Sportovní život mi dal strašně moc, možná víc než jsem chtěl.
A jak si tedy představujete vaší sportovní budoucnost?
Na olympiádě už závodit nebudu, to je jasné. Na mistrovství světa se mi taky už moc nechce. Představuju si to tak, že udělám pár závodů a skončím. Ideální loučení by bylo na Zlaté tretře. Zažil jsem tam příjemné chvilky a navíc, doma je doma.
Donutíte se ještě další sezonu k tréninku?
S tím nemám problém, já budu sportovat celý život. Jednak to mám rád a navíc to potřebuju k tomu, abych byl zdravotně v pořádku. Natrénováno mám na dva roky dopředu, když se budu udržovat, nedopadne to určitě špatně.
Zajdete si dnes po závodě nějkam na pivko?
Strašně rád bych šel, ale nemůžu to přehnat. Zítra ve třičtvrtě na sedm musím být před bránou olympiské vesnice a čeká mě program komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Nejdříve snídaně s prezidentem MOV, pak složíme olympijský slib a nakonec nás večer představí jako nové členy komise.
Berete svou staronovou funkci v MOV jako start nové kariéry?
Já bych to tak úplně neviděl. Ale potěšilo mě, že mi dali důvěru samotní sportovci. Je to neplacená, ale prestižní funkce. Jenže kdybych se měl opravdu vydat na funkcionářskou dráhu, tak bych se okolo sportu raději motal u nás doma. Nerad bych třeba viděl, aby se rušily nějaké velké kluby, nelíbilo by se mi, kdyby se mluvilo jen o skandálech. Protože jsem přesvědčen, že sport dává téhle společnosti hodně.
Angažoval byste se tedy třeba i v Českém olympijském výboru?
Určitě. Já se tomu nebráním a ani bych se toho nebál. Hodně lidí mi během kariéry pomohlo a když bych jim to teď mohl nějakým způsobem vracet, tak to rád udělám.
 Oštěpař Jan Železný se neprobojoval do užšího finále olympijské soutěže v Aténách a skončil devátý. |
