Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 24. října 2017 Nina

Otec vyhrál jako Rus, dcera už pro USA

Nastia Liukinová | foto: Reuters

16 2008
Peking (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Soulská olympiáda roku 1988. Valerij Ljukin sahá po triumfu v gymnastickém víceboji, stačí však jediný špatný pohyb ruky a prohrává. O směšnou desetinu bodu v duelu s Vladimirem Arťomovem, dalším z reprezentantů SSSR. O 20 let později jeho dcera, osmnáctiletá Nastia Liukinová, povídá: "Dodělala jsem, co táta načal." Je královnou her, ovládla víceboj v Pekingu. Co na tom, že v barvách Spojených států. Svět se změnil.

Vždyť i Arťomovův syn Sasha tu cvičí za tým USA. Jenže ten skončil ve víceboji až dvanáctý...

Dlouhé minuty se Liukinová utápí v otcově náruči. Tvář, během závodu tak upjatá, konečně roztaje. "Skoro nemůžu mluvit, jak jsem vzrušená.

. Rodina Ljukinových


Otec Valerij Ljukin: Dvojnásobný olympijský vítěz ve sport. gymnastice
(družstva a hrazda), dvakrát stříbrný (víceboj a bradla) v Soulu 1988.


Matka Anna Kočněvová-Ljukinová
:Mistryně světa v mod. gymnastice 1997, s manželem odešli do USA.


Dcera Nastia Liukinová:
18letá vítězka ve víceboji sport. gymnastek v Pekingu, trojnásobná mistryně světa na nářadí.

Ušla jsem dlouhou cestu," říká.

Kdyby dala na přání rodičů, stala by se pianistkou. Jenže chtěla kráčet v jejich stopách. Podědila eleganci a klasické linie matky, mistryně světa v moderní gymnastice, i perfekcionismus otce, dvojnásobného olympijského vítěze ve sportovní gymnastice.

Nesměla ještě na hry do Atén, příliš mladá, byť už tehdy výborná. Pak jí na mistrovství světa 2005 uniklo zlato z víceboje o tisícinu bodu! Jenže přišlo zranění kotníku, takřka roční pauza, neúspěchy. Říkali o ní: Je přetrénovaná, vyždímaná, měla by se zaměřit jen na bradla a kladinu, zapomenout na víceboj.

"Já vám ukážu," usmyslela si.

Teď už nic ukazovat nemusí.

Nebo snad přece: zlatou medaili. Ta hovoří za ni.

Když přicházela na prostná, poslední nářadí víceboje, vedla o 0,15 bodu před Číňankou Jang I-lin a o šest desetin před Shawn Johnsonovou, kamarádkou a spolubydlící, poslední světovou šampionkou.

"Nastia v tu chvíli vypadala jako tygr lovící kořist," říkal otec. V oblíbeném růžovém dresu excelovala, zatímco táta poskakoval v podřepu u pódia, nervy napjaté. Docvičila, usmála se, oddechovala. Na tabuli zasvítilo 15,525 bodu. Na Číňanku to stačilo, ale Johnsonová teprve měla cvičit. Změní pořadí? Ne.

"USA, USA," skandovala americká enkláva ve vyprodané hale, kde Čína utržila první gymnastickou porážku na hrách, teenagerky z USA oslavovaly zlato i stříbro.

"Dala jsem do prostných srdce i duši. Ale Nastia byla dnes lepší," vyprávěla Johnsonová.

"Jsem tak ráda, že Liukinová vyhrála mezi těmi dětmi," říkala česká trenérka Kateřina Janečková a přidala důvody: "Ona je totiž výjimečná.

Má grácii maminky, excelentní techniku tatínka a velké charizma." I proto se o ni sponzoři perou a v televizi NBC dostaly s Johnsonovou v létě větší prostor než populární soutěžní pořad Američtí gladiátoři.

"Nepřemýšlela jsem, jestli dneska vyhraju, ale jak vyhraju. Tak mě to táta učil," vypráví, když přijde mezi reportéry. Otec decentně vyklidí pole, potom se ale usměje a dceři oznámí: "Ale já mám z olympiády zlaté dvě. Pořád jsem hlava rodiny." Co na tom, že jsou "jen" za družstva a hrazdu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze