Pokud Ježek získá v Londýně jakoukoliv paralympijskou medaili, stane se nejúspěšnějším handicapovaným cyklistou paralympijské historie. Do startu her zbývá týden, ty první však zažil už před dvanácti lety. "A na všechny vzpomínám rád," řekl.
A na co nejvíc, když se řekne Sydney?
Ty byly pro mě ve znamení očekávání něčeho neznámého, dosud jsem měl za sebou jenom mistrovství světa. Ale paralympijské hry? To bylo něco obrovského. Taky mi přinesly průlom ve sportovní kariéře - jel jsem si tam užít krásnou atmosféru a vrátil jsem se dvěma zlatými medailemi. To, co se mi podařilo, jsem pochopil až asi dva měsíce poté.
Pak následovaly Atény.
Byly zajímavé tím, kde se konaly, tím historickým aspektem, návratem ke kořenům olympiády. Ale pro mě bylo strašně těžké to, že jsem měl za sebou dva úspěchy ze Sydney. Chtěl jsem vítězství obhájit a vytvořil jsem si na sebe zbytečně velký tlak, stres. Celé hry jsem pak absolvoval v obrovské křeči a touze obhájit. Sice se mi to nakonec podařilo, ale nedokázal jsem si to tam užít.
A Peking?
Tam jsem vítězství už ani moc nečekal, spíš jsem si hry chtěl užít. Ale nakonec odtud pochází to nejpamátnější vítězství z dráhové stíhačky. Bylo to strašně emotivní. Poprvé jsem měl na hrách svůj fanklub a vítězství před zraky svých nejbližších, možnost hned v první vteřině s nimi vítězství oslavit, to bylo nejhezčí. Bylo to i víc než první medaile v Sydney, tam jsem si ještě moc neuvědomoval, co se mi podařilo.
Které vítězství bylo naopak nejbolestivější?
Asi kombinace silničního závodu s časovkou v Aténách. Chtěl jsem strašně moc uspět na dráze, což se mi nepodařilo, a vítězství jsem tak zachránil až na poslední chvíli v silničním závodě, kde jsem to ani nečekal. To bylo hodně těžce vydřené.
Bude složité teď v Londýně na zlaté úspěchy navázat?
Pokud budu opravdu upřímný, tak vůbec nečekám, že by se mi mohlo podařit vyhrát. Byl bych hrozně spokojený, kdybych vybojoval medaili. Ne že nechci být první, ale jakákoliv medaile z jakéhokoliv závodu pro mě bude velkým úspěchem. Zaprvé já jsem o čtyři roky starší a taky konkurenti jsou hladovější po úspěchu a i objektivně lepší. Jediné, na co já můžu sázet, jsou zkušenosti. Neposadím se na zadek, vím, co znamená vyhrát, i to, když se nedaří. Připravený jsem ale dobře, na sto procent. Odvedu maximum.
Bude to váš poslední paralympijský start?
Já si myslím, že další paralympijské hry by pro mě neměly smysl. Nevím, jak to bude vypadat v Londýně, ale nevěřím, že v Riu bych měl ještě možnost bojovat o medaile. A jet tam jenom pro účast by mě nelákalo. Můj trenér Viktor Zapletal sice tvrdí, že to význam mít bude, jenže já nevím. Jisté je, že ještě příští rok budu na kole závodit, budu chtít vyhrát mistrovství světa. A potom se uvidí.