děláme sbírku! Nápad architekta Karla Jarolímka vzbuzuje nedůvěru. Někdejší závodník, nyní stavitel můstků a neúnavný organizátor, ale pevně věří. Lidé přispívají i po korunce, v dlouhých seznamech se u mnoha jmen objevuje na konci řádky 1 Kč. Ponejvíce dávají pětikorunu, desetikorunu. Za pět korun už byl slušný oběd, za deset pěkná košile. Z Užhorodu, hlavního města Podkarpatské Rusi, tehdejší východní výspy Československa, posílá štábní kapitán četníků dvacet korun. Textilní továrník Sochor ze Dvora Králové dává pět set, továrník Baťa ze Zlína tři tisíce.
Pět lyžařů je vybráno, tentokrát pouze českých. Německý svaz HDW už odmítá reprezentovat republiku, na mezinárodním poli chce autonomii. Doma tak zůstává bronzový medailista z minulé olympiády Rudolf Burgert, Němec z Polubného. Loučení je v Praze náramné, znějí projevy plné vlastenectví, tenkrát intelektuálsky nezlehčovaného.
V Brémách čeká loď Evropa, nejrychlejší kolos mezi Starým a Novým světem. Žasnou: má sedm pater a 23 elektrických výtahů. Chodí do kina, občas na drink ke kapitánovi a každé ráno do tělocvičny. Trápí je mořská nemoc a dělá z nich, jak píše zpravodaj výpravy Norbert Lang, "potácející se stíny, které s melancholickým úsměvem naslouchají signálům ke krmení, jichž je velmi mnoho."
New York je ohromí, některé zážitky sdělují do Prahy: "Provoz je řízen červenými a zelenými světly. Zaplanou-li červená, zůstane celá ulice stát." Když je v newyorském přístavu vítá konzul, hned se ptají po olympiádě. Bude sníh? "Žádné strachy, sníh bude v nejhorším případě přivezen vlaky z Kanady. Maličkost - jste v Americe!" Opravdu se tak stane, sníh je transportován z velkých dálav a je ho zoufale málo.
V přepychových vozech Pullmann přijíždějí do Lake Placid, městečka plného vil a loveckých domků. Najímají si - následníci je budou napodobovat i za sedmdesát let na jiném místě USA, v Salt lake City - rodinný domek se suchovzdušným topením, koupelnou, telefonem, rádiem i angorskou kočkou.
Co jim nejvíc chybí - české knedlíky! Vedoucí výpravy Jarolímek si postěžuje novinářům. Za tři dny se z auta před domkem vyvalí česká rodina z nedaleké vesnice s třemi hrnci vepřového, obloženého zelím a knedlíky. Jarolímek, tehdy čtyřicátník, se i jinak stará o vzruch. Okouzluje ženy krasobruslařským uměním a dostává dopisy i pozvání od amerických dam. "Až dosud odmítá vše, věren vlasti a rodině," uklidňuje podezření zpravodaj Lang.
Výprava si zajede i k Niagarským vodopádům a všichni se zamilují do krasobruslařky Sonji Henie. Obdivují vítězného norského skokana Birgera Ruuda, "jeho klidný nehybný let v poloze skoro vodorovné". A zjišťují, že "horečné kroužení pažemi je už úplně odstraněno".
Statečně se drželi, hřálo je Bartoňovo šesté místo ve sdruženém závodě. A podívali se do vysněné Ameriky, o níž sportovní zpravodaj tehdy napsal: "Zde není sportu v této prokleté zemi chvatu a bezohledného rvaní o skývu chleba, zde je vše podřízeno nepsanému zákonu: Ze všeho nutno těžiti dolary!"
