Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Středa 18. října 2017 Lukáš

Zase mám v sobě atomovku. Můžu útočit na český rekord, věří Svoboda

Petr Svoboda na mítinku v Novém Městě nad Metují | foto: Michal Klíma, MAFRA

9 2016
Přítelkyně mu do kufru přibalila jako talisman dva plyšáky. Překážkář Petr Svoboda doufá, že mu přinesou na olympijských hrách štěstí, ale zároveň ví, že hlavním vítězstvím je pro něj už samotná účast v Riu. Tři a půl roku se trápil, zranění mu ničila kariéru, ale nevzdal se. A teď si podruhé plní olympijský sen.

„Pokud byl závod, kvůli kterému jsem se chtěl vracet, je to právě Rio,“ líčil, než v pondělí večer na letišti v Kbelích nasedl do speciálu směr Brazílie. „Každá bolest, která mě za ty roky potkala, stála za to, abych tu teď byl a mohl nastoupit do letadla.“

Rio bude asi hodně jiné než Peking, kde jste byl na olympiádě před osmi lety, že?
To asi ano. V Pekingu bylo všechno precizní, tam nebyli dobrovolníci, ti lidé dostali všechno rozkazem. Nikdo si nedovolil udělat chybu. Co mám zprávy teď z Ria, tak tahle preciznost tam spíš všemi směry utíká. Mám z toho trochu strach, přítelkyně mě ani nechce pustit...

Z čeho máte obavy?
Detaily ať se klidně pokazí, hlavně, ať se dostanu v klidu na závod a pak ze závodu zpátky. Abych se mohl najíst a v klidu vyspat. To mi bohatě stačí, žádný větší luxus nepotřebuju. I když by se mi asi líbilo žít jako američtí baskeťáci, kteří bydlí úplně jinde než ostatní. Ale umím v tom trénovat a závodit, nebude to pro mě nic hrozného.

Přítelkyně má o vás opravdu tak velký strach?
Hrozný. Tajně jsem si s sebou vzal civilní kraťasy a triko, kdybych náhodou chtěl utéct ven z olympijské vesnice - to mi vyloženě zakázala. Říkám si, že snad nebezpečí nehrozí. Co by mi chtěli ukrást? Všechno budu mít pořád na pokoji. Kdyžtak budu spoléhat na to, že tam budou všude nízké ploty. Přes ty bych jim utekl, aspoň bych si střihl rozcvičku.

Zlodějům byste možná utekl, ale komárům, kteří přenáší virus Zika, asi ne...
No, to je fakt. To jediné mě fakt trochu trápí. Vím, že je tam už zimní období, nemuselo by to snad být tak hrozné. Nafasovali jsme repelenty, dokonce jsem četl, že na pokojích by měly být i takové ty odpuzovače do zásuvky. To mám doma pořád, otevřené okno a komár se nepřiblíží. Jestli jsou v Brazílii odolnější... Uvidíme, nechám se překvapit.

Měl jste někdy už před odletem podobné obavy?
Možná když jsem letěl na Mauricius. To bylo pro mě dost exotické místo. Byl jsem i na Jamajce, ale tam mi to bylo jedno. Byl jsem junior a to, že mě za noc dvacetkrát kousl komár, mě nijak netankovalo. Teď to kvůli tomu viru řeším víc. Ale někdy mi přijde, že je to zveličené, že se na to poukazuje, aby se o té problematice vědělo. Tak hrozné to snad nebude.

Je výhoda, že letíte trochu později? Některé nedostatky, o kterých se mluví a píše, už mohou být vychytané.
V to doufám. Teď už se snad nemá co pokazit, už by to mělo být v pořádku. Mám zprávy, že ti, co tam teď jsou, se mají docela dobře. Detaily už pak člověk neřeší - když olympiáda začne, spíš každý sleduje, kdo jak závodí, kdo jak hraje.

Jste s někým, kdo už v Riu je, v kontaktu?
S Lukášem Rosolem, tenistou. Na něj se hodně těším. Psal mi, že si tam na mě počká, tak snad to vyjde. Ani nevím přesně, kdy mají naplánovaný odlet. Snad sedneme někde na kafe a pokecáme o tom, jak to tam prožíval. Jinak spíš pořád o olympiádě čtu na webu. Připadá mi, jako bych tam vlastně už byl.

Těšíte se hodně?
Je to jiné. Před osmi lety v Pekingu jsem byl mladší, prožíval jsem to jinak. Ale pořád v sobě něco cítím a mám pocit, že to bouchne. Dneska (v pondělí) jsem šel rychlostní trénink, bylo to super, možná mám strach, že až moc. Celou sezonu mě něco bolelo, teď najednou ne... Vzpomínám si na slova Tomáše Dvořáka, který říkal: Když mě nic nebolelo, přišlo mi, že jsem mrtvý. Proto jsem dneska radši šlapal do paty, abych trochu cítil tu svou achillovku (úsměv).

Takže zase platí, že v sobě máte atomovku, jak jste dřív říkal?
Cítím to. Vím, že to možná vyzní jako takové kecy do prázdna a že spousta lidí už nade mnou zlomila hůl. Ale je to o subjektivním pocitu. Že to v sobě člověk má, že to chce ukázat, prodat. Vzkázat: Vy jste mi nevěřili, teď uvidíte - teď to ve mně bouchne.

Dobře, tak s jakým cílem do Ria odlétáte? Pokud to není tajemství.
To klidně řeknu, proč ne. Rád si na sebe pletu bič. Vždyť i ten návrat po třech a půl letech se mi podařil proto, že jsem pořád říkal, že se vrátím. Základní splněný cíl by bylo semifinále, ale cítím v sobě, že bych mohl třeba atakovat i český rekord. Fakt. Cítím, že to bude dobré. Ale uvidíme. Tohle plácání, to mi jde dobře (úsměv).

Na co kromě vlastního závodu se do Ria těšíte?
Brazílie mě vždycky lákala. Nejen kvůli holkám, které tam mají pěkné postavy... Je to pro mě prostě exotická země. Pláž Copacabana, taky miluju film Město bohů. Když jsem to viděl poprvé, koukal jsem s vyvalenýma očima. Jiný svět, něco neuvěřitelného. To si chci ověřit, hrozně mě to oslovilo. Ne že bych tedy lezl do favely, doufám, že to špatné nepoznám. Ale chci aspoň trochu zažít, jaké to v Riu je.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze