Neděle byla jejím dnem. Těšila se na ni. Olympiádu už dlouho nosí v mysli jako rozsvícený lampion štěstí. Teď je tady. V Riu se jí líbí.
„Atmosféra v našem domě i v celé vesnici je úžasná. Až nad očekávání parádní,“ prohlásila.
I počasí jí vyšlo vstříc. Mocný vítr nejprve odvál z města na pobřeží Atlantiku hustý horký vzduch, který astmatičku z Fulneku často dusí. A pak poslušně ustal, aby pod zataženým nebem mohla převálcovat nebohou Maďarku.
„Ten můj výkon byl možná lepší než realita,“ řekla. „Doufám, že to takhle bude pokračovat.“
Chvilka čekání ji nerozhodila. Lehla si a čekala: „Bylo to jako déšť ve Wimbledonu.“
Pravda, zírala na zvířená mračna prachu. Trochu se obávala, aby nefoukalo i při zápase. Zbytečně.
V prvních kolech ji na turnajích obvykle svazuje tréma, tentokrát se ovšem cítila jinak. Jen na chvilku ve druhém setu zatuhla. Než si však Babosová stihla uvědomit, že hurikán Petra trošičku polevil, Kvitová se zase rozparádila. Působila svěže, uvolněně švihala raketou. Když něco pokazila, záhy se srovnala a odvážně útočila.
„Z pomyšlení, že hraju na olympiádu, jsem měla husí kůži,“ popisovala. „Trochu mi to připomnělo Fed Cup. Nehrála jsem jenom za sebe, ale za svoji zemi. Byla jsem nabuzená a hra tomu odpovídala. Nedávala jsem soupeřce moc času, aby byla agresivní.“
Potěšilo ji, že v hledišti kurtu číslo 2 spatřila pár známých fanoušků. Cyklisty. Golfistku Kláru Spilkovou. A další. Ostatně už v sobotu se jí ostatní sportovci ve vesnici vyptávali: „Tak co, kdy na to jdeš?“
V kariéře zřejmě nezažila trudnější rok. Letos má rozpačitou bilanci 19-16. Jen jednou se protloukla do semifinále. Přesto věří, že je průlom na dohled.
„Cítím se dobře, mám za sebou dobré zápasy, potrénovala jsem, zdraví slouží, všechno je v pohodě. Jen musím zůstat silná v hlavě.“
O další špetku si může zvětšit sebevědomí v příštím utkání s Dánkou Caroline Wozniackou, kterou nyní trénuje její bývalý kouč David Kotyza.
Kvitová počítá s tím, že sokyně od něj dostane pár dobrých tipů: „David mě tenisově zná nejlíp ze všech. Teď vede Carolinu, takže je fér, když jí poradí dobrou taktiku.“
Ani Wozniacká se právě nevznáší kdesi v sedmém nebi. Sbírá se po zranění. Letos vyhrála pouze 13 utkání. Na žebříčku se jméno bývalé jedničky schovává až pod číslem 54. Dvě blondýny, jež se dobře znají, se utkaly desetkrát. Každá vyhrála pět mačů.
„Carolina určitě tenis pořád umí, je odolná psychicky, má lepší bekhend než forhend a výborně běhá,“ sype ze sebe Češka.
Ví, že záleží především na ní, co se na dvorci bude dít. Pakliže na Dánku náležitě spustí, nespasí ji ani geniální strategie. Ani svěcená voda.
Do Ria si Kvitová přiletěla pro vysněnou medaili. Ta se sice stále skrývá kdesi za obzorem. Nicméně po neděli se jí aspoň o kousek přiblížila.
Šestadvacetiletou levačku vstup do turnaje uklidnil. Maličko. „Už vím, že tady vydržím aspoň o pár dní déle. Jak budou přicházet těžší soupeřky, mohla by se moje hra zvedat. Doufám, že se tak stane.“
