„Chtěli jsme, aby to už konečně vyšlo. Proto když jsem ji uviděl, tak jsem neváhal a hned ji na pláži koupil,“ smál se sportovcův tatínek. „A možná se ptáte, proč je pod ní toaletní papír. Je to proto, kdyby závod nevyšel, tak hlavně, abychom se z toho nepo...,“ dodával s nadsázkou, když zavěsil plastovou náhražku Arnoštovi na krk hned vedle pravé zlaté medaile.
Rodiče prožívali Petráčkův závod přímo na stadionu. „Bylo to těžké. Pořád jsme měli před očima hry v Londýně, kde se to z několika důvodů nepovedlo. V Riu jsme měli největší strach z Číňana, který měl v rozplavbě vynikající čas. Ale po tom, co Arnošt právě rozplavbu vyhrál, tak jsem už věřil, že by to letos mohlo vyjít. Před závodem jsme spolu se ženou vůbec nemluvili, jak jsme byli nervózní,“ vrací se do Ria Arnošt Petráček starší.
Pro oba rodiče patří letošní paralympiáda mezi nejhezčí okamžiky v životě. „Ze sportovního období Arnošta určitě,“ souhlasí plavcova maminka Hana. „Také jsme měli obrovskou radost, když udělal maturitu. A pak zvládl i řidičák, to bylo neméně radosti. Sice se pořád říká, že to je jen sport, ale jakmile do toho člověk vpadne, fandíte na stadionu, tak vás to prostě pohltí. Ani se nedivím těm, co nezvládli závod a brečí,“ doplnila.
Jsou to právě rodiče zlatého plavce, kteří mu se vším pomáhají. Už jenom třeba s tím, aby okolo páté hodiny v Jankově, kde bydlí, vstal a jel na trénink do Českých Budějovic do bazénu. „V podstatě je ta zlatá pro nás taková satisfakce. My tak brzo vstáváme už několik let a Arnošt nám nikdy neřekl, že nechce jít na trénink. To já jsem občas řekl, že se na to už vykašleme,“ přiznává se otec Petráčka.
