Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 25. září 2017 Zlata

Z ráje jménem Tonga až na zimní hry? Lyžař z Pacifiku svému snu věří

OBOJŽIVELNÍK Z PACIFIKU. Pita Taufatofua zaujal při zahájení her v Riu tradičním úborem a naolejovaným tělem. Tam zápolil v taekwondu, nyní se chystá na zimní olympiádu jako běžec na lyžích. | foto: Profimedia.cz

20 2017
Voda je modrá tak, až od ní nechcete odtrhnout oči, samozřejmě skryté za slunečními brýlemi, protože v Pacifiku žlutá koule žhne takřka neustále. Tolik krásy pod hladinou i nad ní! Souostroví Tonga velkou měrou splňuje to, co si Středoevropan představuje pod pojmem tropický ráj.

Však se i Pita Taufatofua obvykle fotí s čerstvými kokosovými ořechy, na plážích či na nádherných útesech. Jenže teď přidává na sociální síť Instagram i jiné snímky.

Jak sviští na běžkách sněhem: „Zvykám si na nezvyknutelné.“

Jak i v zimě pózuje nahoře bez: „Největší odměnu najdete na těch nejnáročnějších cestách.“

33letý Taufatofua už z odlehlého království uprostřed blankytných vod dokázal dojít až na olympiádu, v Riu bojoval jako taekwondista a strhl na sebe pozornost při slavnostním zahájení, když kráčel v tradičním tonžském úboru a jeho osvalená hruď se leskla olejem.

Teď však hodlá být na olympiádě znovu. Na té zimní, aby bylo jasno.

Pozor, Venezuelan na svahu

Stačí si zpětně procházet seznam účastnických zemí posledních her v Soči – a zjišťujete, že Tonžan s těžko vyslovitelným jménem v tom není vůbec sám. Zde je rychlý přehled, nikoli úplný výčet.

Za Bermudy se v běhu na lyžích soužil Tucker Murphy (84. místo). Za Kajmanské ostrovy sjezdař Dow Travers jeden závod nedokončil a v druhém byl diskvalifikován.

Stejnou bilanci mělo běžkařské duo z Dominikánské republiky; to sjezdařská dvojice z Libanonu Alexandre Mohbat (42.) a Jacky Chamounová (47.) byla o něco lepší.

Sjezdař Kanes Sucharitakul (65.) i sjezdařka Vanessa Vanakomová (67.), známější jako houslistka Vanessa Mae, zastupovali Thajsko. Luke Steyn, díky němuž se na zimní olympiádě poprvé v historii představilo Zimbabwe, zvládl obří slalom na 57. pozici, slalom nedokončil. V obřím slalomu neproťal cíl ani Venezuelan s poetickým jménem Antonio José Pardo Andretta.

Kromě globálně známé muzikantky na většinu z nich bude rychle zapomenuto. V paměti milovníků sportovních kuriozit naopak pevně zůstává třeba keňský běžkař Phillip Boite, na nějž v Naganu čekal i slavný Björn Dahlie, aby jej ocenil za dokončení závodu (Boit doběhl 20 minut po vítězi).

A hlavně legendární Orel Eddie, občanským jménem Eddie Edwards, o jehož komické a zároveň kurážné cestě na skokanský můstek v Calgary 1988 byl dokonce natočen oceňovaný film.

Chlapík s nadváhou a silnými brýlemi se stal svéráznou celebritou. Což je osud, po němž touží většina z jeho pofidérních nástupců v roli olympijských „exotů“.

I Pita Taufatofua?

Jak vypadá náš lyžařský svaz

Ještě na chvíli zpět do Soči: tam totiž i Tonga zažila své zimní olympijské poprvé. Sáňkař s marketingovým pseudonymem Bruno Banani si hýčkal své 32. místo.

Taufatofua tedy nemůže být první. Pokud ovšem platí jeho slova pro ESPN, tohle ani není jeho hlavní motivací. „Občas chcete docílit něčeho, co vás samotného přesahuje. Tahle cesta může být cíl,“ uvedl. Snadná není, sněhu se podle ESPN poprvé dotkl před rokem a půl, nyní v létě sbíral kilometry na běžkách na australském prašanu.

„Máme i lyžařský svaz. Tvořím ho já a pár dalších. Jeden trénuje v Německu, jiný v USA,“ popisuje.

Kdepak zahálčivý život na pacifickém atolu, on časem neplýtvá.

Má vysokoškolský titul. V Austrálii, kde se narodil a nyní zase žije, prý trénuje šest hodin denně. Pomáhá tam dětem bez domova.

Také se příležitostně živí jako model a jeho outfit z Brazílie mu přihrál focení v Kalifornii: v domě slavné herečky Jessicy Alby.

Životní náplně má dost, tak proč se ještě trápit na sněhu?

Protože ctí tradice ostrovního národa, neboť dětství strávil právě v idylickém Pacifiku. Dýchá za Tongu. Olympiády v Pekingu a v Londýně mu těsně unikly, a když to vyšlo v Riu, ukázal se světu jako její hrdý zástupce. A také proto, že stále vzpomíná na chvíli, kdy mu bylo 12 let a Tonga vítala svého prvního a dosud posledního olympijského medailistu, boxera jménem Paea Wolfgramm.

„Když mával, přišlo mi, že to patří mně. Tehdy jsem si řekl: I já budu olympionikem,“ líčí. „A teď se jiní dvanáctiletí kluci dívají na mě. Tyhle výzvy nikdy neskončí.“

Z výše uvedeného seznamu je patrné, že pokud bude za půl roku v Pchjongčchangu startovat, velké úspěchy se čekat nedají. Pak běžky zase vymění za bojové umění, cílí na letní hry v Tokiu 2020, ale on to prostě chce zkusit.

V únoru ve Finsku při závodní premiéře ztratil na trati dlouhé 1,6 kilometru na vítěze dvě a půl minuty. V Austrálii už to prý šlo lépe. A tak dál věří, že brzy naplní olympijské motto hlásající, že účast je důležitější než vítězství. Pro lyžaře z Pacifiku nic nemůže platit více.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze