V Aténách měl přitom velké plány. Chtěl tam obhajovat dvě pátá místa z poslední olympiády v Sydney, kde se zapsal do dějin české plavecké historie. Jedenatřicetiletý prsař je „olympijským veteránem“, plaval už na hrách v Atlantě. V závodě na sto metrů prsa tam skončil desátý.
„Zažívám opravdu velké, velké zklamání,“ soukal ze sebe Málek po sobotním mistrovství republiky v Pardubicích. Sen o prvním limitu se mu rozplynul na dvoustovce prsa.
Domácí titul získal za 2:16,95 minuty, což bylo 87 setin vteřiny za B limitem. Poslední šanci ztratil na poloviční trati. Znovu získal zlatou medaili, ale výsledný čas 1:03,50 nestačil. Požadovaný A limit byl 1:01:92, B limit nastavila mezinárodní federace na 1:02,78.
Nejblíž k úspěchu byl na oblíbeném mítinku Mare Nostrum v Monaku, kde mu na stovce chybělo 18 setin a na dvoustovce 38 setin.
Málek, mistr Evropy na padesátce z krátkého bazénu ve Valencii 2000, vyhrál stejnou trať také na pardubické dráze. Dohmátl v čase 28,87. „Tady mi ale o nominaci nešlo, titul je slabá útěcha,“ podotkl.
Málkovi letos chyběly jeho vyhlášené přednosti. Dlouhý záběr a mocný finiš. Formu vlastně hledá od šampionátu ve Valencii. „Navíc jsem cítil obrovský tlak, nedokázal jsem se uvolnit. Pokaždé jsem věděl, že musím plavat rychle,“ řekl ČTK hned po sobotních závodech.
Na mezičasech přitom Málek obvykle zářil. „Když se flaška chytne na konci, je to nejlepší,“ nazval plaveckou hantýrkou tuhnutí svalů.
„Jenže já jsem vyplivl vždycky patnáct metrů před cílem. V tom je ta chyba. Jenže kdybych se teď postavil na bloky, udělám to znovu.“
