Češi minule v Pekingu na písku chyběli. Ženy byly naposledy v Aténách 2004, muži o čtyři roky dříve v Sydney.
U olympijské premiéry v roce 1996 v Atlantě ale čeští plážoví volejbalisté nechyběli. Marek Pakosta a Michal Palinek skončili třináctí. Po bitvě trvající 48 minut je vyřadili Kanaďané Child a Hees, kteří nakonec brali bronz. Tehdy se ještě hrálo na ztráty a Češi odvrátili čtrnáct mečbolů, než podlehli 9:15.
Výsledek ovlivnilo Pakostovo zranění. Hrál s podvrtnutým palcem nohy. "Doktor Madár mi dával obstřiky, ale prst stále otékal a bolel čím dál víc," řekl Marek Pakosta. Nemohl pořádně chodit ani blokovat. Jak se utkání natahovalo, bylo to stále horší.
"Boj o poslední balon už byla křeč," prohlásil tehdy Michal Palinek. Dodal, že je trochu rozhodily některé výroky paní rozhodčí ze Španělska. "Hlavně jsme však měli mít lepší podání a připravenější mezihru. Důležité je, že plážový volejbal mezi olympijskými sporty zdomácněl." A to je velká pravda.
V Barceloně 1992 byl beach ukázkovým sportem a v Atlantě pak měl obrovský úspěch. Fanoušci tehdy vykoupili vstupenky rok dopředu.
A viděli, jak Američan Karch Kiraly vstoupil mezi legendy. Na písku v Atlantě ke dvěma zlatým olympijským medailím v šestkovém volejbalu z Los Angeles 1984 a Soulu 1988 přidal prvenství i v beachi. Získal ho s Kentem Steffesem, když ve finále porazili krajany Dodda a Withmarshe 2:0.
