Češky zažily zvláštní den. Teprve necelou hodinu před zápasem se dozvěděly, proti komu nastoupí. Musely bleskově zvládnout taktickou přípravu. A pak, v netradičním čase, začaly zápas na malém kurtu číslo 1.
První set nezačaly dobře, pak dotáhly náskok soupeřek, ale za stavu 19:19 nezvládly koncovku. Ve druhém byly jasně lepší a srovnaly, avšak rozhodující tie-break jim nevyšel. Především řada pokažených servisů znamenala prohru 10:15 a loučení s olympijským turnajem. „Mohly jsme Rusky porazit,“ litovala Hermannová.
Jak byste zhodnotily zápas?
Hermannová: Po nešťastném startu, než jsem se rozehrála, tak jsme se krásně dostaly do hry. V koncovce mi v posledním balonu uletěl příjem, na který jsem si předtím zvykla. Ztratily jsme tím set, což bylo klíčové. V dalším setu jsme na ně nastoupily s přehledem na hřišti, jinou obranou a zatlačily jsme na servisu. V tie-breaku bylo strašně zkažených podání, tam jsme ubraly po téhle stránce. Bylo to zklamání, protože jsme mohly Rusky porazit.
Sluková: Škoda začátku prvního setu, tam nám to uteklo. Dokázaly jsme to stáhnout, ale bodíky nám chyběly. Druhý set byl super - a ve třetím rozhodoval servis. Udělaly jsme moc chyb. Darovaly jsme jim pět bodů a o těch pět to bylo, tam jsme hodně zaváhaly. Je to škoda, protože Rusky byly hratelné.
Jak se vám hrálo na malém dvorci číslo 1?
Sluková: Podobné jako v Číně na vedlejších dvorcích. Prostředí a atmosféra byly jiné. Byla jedna hodina v noci, úplné ticho, hudba nehrála, nikde nic. To byl rozdíl oproti centru. Takové podmínky bychom si nevybraly, ale vybírat si nemůžeme.
Jaká byla příprava na zápas, když jste zjistily jména soupeřek hodinu před zápasem?
Hermannová: Byla zvláštní. Začaly jsme se rozcvičovat na zápas, aniž bychom věděly protihráčky, takže jsme nemohly udělat taktickou přípravu jako na ostatní týmy. Ale Simon (kouč Nausch) si přichystal taktiku skoro na všechny možnosti, které tam byly. Měl připraveno spoustu papírů s taktikou, takže po téhle stránce jsme byly docela dobře připravené.
Pamatujete, že byste někdy začínaly zápas o půlnoci?
Hermannová: Asi ne. Hrály jsme v půl jedenácté, ale ve dvanáct ne.
Bylo to nepříjemné?
Sluková: Tím, že jsme hrály už poslední dva zápasy ve skupině od deseti, tak jsme měly režim posunutý už dříve. Tohle bylo ještě o dvě hodiny víc. Je to zvláštní, nedovedu si představit, že jiný sport má sportovce, kteří musí podávat svůj nejlepší výkon ve dvanáct hodin. Ale myslím, že jsme se připravily nejlépe, jak jsme mohly. Věděly jsme, že to tak bude, ale úplně typické to není a asi to nebude má oblíbená doba na hraní.
Jak hodnotíte olympijskou zkušenost?
Hermannová: Jelikož byl postup ze skupiny náš cíl, tak je to na jednu stranu v pořádku, dobré. Zvládly jsme, co jsme si řekly. Ale teď po zápase jsem smutná.
Sluková: Já se z toho vyspím a od zítřka budu na olympijský turnaj vzpomínat jen pozitivně.