No a co. Před 70 000 diváky u haly Skenderija byli na velkém můstku lepší jen legendy – Nykänen a Weissflog. Nedostižnému Finovi dokonce Ploc fandil. "Přej soupeři a bude ti přáno," povídá.
Táta Ploc, bývalý sdruženář, synovi slíbil: "Za medaili přestanu kouřit." Potomek žaluje: "Sliboval mi to za český rekord a nestačil mu pak ani světový. Tak jsem začal kouřit taky."
Jestliže v Sarajevu považovali Ploce za vycházející objev, o čtyři roky v Calgary patřil k favoritům. Před olympiádou vyhrál čtyři Světové poháry, jako jediný porazil Nykänena. Na můstcích v Canmore mu to ale nepomohlo.
Sedm tréninkových skoků = bída. "Nějak mi docházela forma. Ale říkal jsem si: Umění je vyhrát, když ji nemáš a podobný řeči, znáte to."
Stejně jako v Jugoslávii, i v Kanadě se zlepšil ve druhém kole o šest příček. Tentokrát až ke stříbru, a ještě bronz bral nečekaně Malec.
Našel snad tajemství indiánských šamanů, na jejichž půdě hry probíhaly? "Ne, pomohla mi plzeň," směje se Ploc. "Kustod od hokejistů každý den přivezl do vesnice basy českých piv. Jenže hokejisti prohrávali a on je zase vozil někam pryč do skladu. Tak jsem mu jednou nenápadně zabavil basičku a každý večer jsem dvě tajně vypil. Na dobrý spaní."
Ještě víc si věřil na velkém můstku, jenže obávaný vítr chinook poslal skokany třikrát z věže domů. Zůstal pátý. "Ale stejně to byla nejhezčí olympiáda," říká Ploc, který zažil další dvě jako reprezentační trenér.
Pavel Ploc při bronzovém letu v Sarajevu. Po prvním kole byl devátý. |