Výhra s otazníky. Co musí hokejisté v dalších zápasech zlepšit?

Ještě před devíti lety hráli třetí „ligu“ mistrovství světa a prali se s týmy jako Mexiko, Jihoafrická republika či Bulharsko. Teď už jsou hokejisté Koreje členy vybrané společnosti, a dokonce tak platnými, že ve čtvrtek málem zostudili českou reprezentaci při jejím vstupu do olympijského turnaje. Ta se až do posledních vteřin klepala o „povinné“ vítězství.

I když obránce Jakub Nakládal - celkem pravdivě - tvrdil, že „jsme byli jasně lepší“, stejně při těsné výhře 2:1 reálně hrozila blamáž.

„Párkrát nám v závěru zatrnulo,“ přiznal kouč Josef Jandač.

Česko - Korea 2:1

Podrobnosti o zápasu hokejistů

Ano, zásadní zpráva zní: Češi vyhráli. Jenže aby se stejné sloveso mohlo použít i po víkendových zápasech proti Kanadě a Švýcarsku, je nutné v mnohém přidat.

„Musíme zlepšit hru v pěti proti pěti. Byli jsme roztažení po hřišti a chyběla přihrávka do hole. V první třetině neměli útočníci ve středním pásmu dostatečnou rychlost, stáli. Ve druhé - když byli najetí - dostávali puky pozdě,“ popisoval Jandač.

Je otázkou, zda k zásadnímu posunu může dojít během jediného volného dne. Český hokej totiž dlouhodobě postrádá konstruktivní a ofenzivní obránce, což se ve včerejším mači projevilo. Vyjma Nakládala chyběla lepší podpora od beků, a když se k tomu přidal špatný pohyb útočníků, puky často létaly na „jistotu“ po mantinelech a končily na zakázaném uvolnění.

„Pak jsme se těžko dostávali ze třetiny,“ všiml si útočník Michal Řepík, střelec vítězného gólu.

Absence moderního typu beka je znát ještě jinak. Chybějí přesnější a razantnější rány od modré, po kterých by před brankou vznikal závar a tlak. Šance na teče a dorážky, protože tak dnes góly padají. Proti Koreji se sice čeští útočníci do předbrankového prostoru cpali, ovšem střely moc často nepřilétávaly.

„My trefíme každého hráče před sebou, a to je špatně,“ řekl Jandač.

Netepejme však jen obránce.

Český hokej rovněž postrádá ryzího kanonýra typu Nový, Nedomanský, Hejduk. Byť se Jandač dušuje, že střelec dříme v každé lajně, včerejší dvě branky Korejcům a žádná v přípravě Finsku odhalují něco jiného. Zdá se jako luxus a přepych, že gólový Kubalík seděl včera jen na tribuně a snajpr Růžička na střídačce. Zvlášť když se třeba třetí lajna Radil-Koukal-Zohorna trápila.

„Nechtěli jsme to zbytečně přeskupovat, dělat změny,“ líčil Jandač. „Bylo to těžké vstupní utkání a já tady nebudu někoho shazovat, když jsme ho vyhráli.“

Jenže není Korea soupeř, proti kterému se změny mají dělat? Kdy má Růžička jít na led, aby se chytil? Nebo ho trenéři „hodí do vody“ až v sobotu proti Kanadě, soupeři z jiné váhové kategorie? A neměl by se třinecký útočník, byť dorazil až v úterý jako náhrada za zraněného Milana Gulaše, rychle zapracovat do jedné ze dvou přesilovkových formací? Právě při nich - jak ukazuje v extralize - dokáže být rozdílovým esem.

Armáda krásek

aneb hokejový divák na asijský způsob

A ještě jeden nedostatek: hráči musí být důraznější v soubojích.

Upachtěná výhra však přinesla i plusy. Tým nepodcenil zápas, nasazení bylo znát. Trefil se v jedné za tří přesilovek a ubránil čtyři oslabení, přičemž v jednom dal vítězný gól.

„Myslím, že do brutálních šancí jsme Korejce nepustili. Kluci hráli výborně dozadu a pomáhali mi to čistit před brankou,“ řekl brankář Pavel Francouz, ve čtvrtek jistý muž, a tudíž by měl mezi tyčemi zůstat i v sobotu proti Kanadě (začátek ve 4.10 SEČ).

Dobře si rovněž vedla první Eratova formace, v té druhé předváděl šikovnost Červenka, jen tomu chyběla gólová pečeť.

V pátek tým po obědě korejského času čeká 45minutový trénink, večer zajde fandit rychlobruslařce Martině Sáblíkové. Snad její výkon bude motivací do víkendových bojů.