Tak daleko nikdo z fotbalistů neletěl, kdekdo z nich měl strach, jak cestu zvládne. Nejdřív do Frankfurtu, tam je hodinu pauza. Pokračuje se do Soulu, kde výprava stráví další čtyři hodiny čekání. Následuje poslední let do Sydney, kam olympijský tým dorazí zítra ráno australského času, v Česku bude zrovna půlnoc. Než by fotbalisté čekali dalších sedm hodin na letecký spoj do Canberry, raději pojedou tři hodiny autobusem. "Vsadím se, že budeme všichni zlámaní a uondaní. Autobus každý přivítá," myslí si trenér Karel Brückner.
Tou dobou už budou mít hráči za sebou první fázi aklimatizace: násilné buzení v letadle. "Musí být vzhůru, když je australský den," říká trenér. Zprvu chodil v uličce letadla a s každým hráčem zacloumal, ať nespí, když nemá. Dnes při cestě ze Soulu naopak všichni dostanou prášek na spaní. Musí se co nejrychleji přizpůsobit devítihodinovému posunu v čase. Fotbalisté mají od lékařů-specialistů přesně rozpracované pokyny, co mají pro dokonalou aklimatizaci udělat, jenže jsou v jiné situaci než třeba atleti.
Zjednodušeně řečeno: půlkařka Formanová už měsíce ví, jak se zachovat, aby nejlepší forma přišla 25. září ve 13 hodin a 15 minut českého času, to se běží finále na 800 metrů. Zatímco fotbalový tým se sešel teprve v pondělí a na olympijských hrách nastoupí nejméně třikrát během sedmi dní. "My nejsme atleti, rady doktorů nemůžeme skloubit přesně do puntíku," říká Brückner.
A tak v sobotu, kdy bude v Česku půlnoc, nastoupí hráči k tréninku. Když se jim pak bude chtít spát, půjdou na procházku do parku. "Budeme třeba pozorovat kanáry nebo klokany," usměje se trenér. Všichni si musí zvyknout na jiný režim, zásadní zůstává: co nejdříve přesně trefit australský den i noc.
