Snowboardistům neříkám jinak než shrnovači, pijí mi krev svou prazvláštní adrenalinovou zálibou vysedávat uprostřed svahu těsně za horizontem a jejich slangu rozumím asi jako maďarštině.
Všechny jimi zaviněné škrábance na mých skluznicích však vygumovala slečna s knírkem pocházející z Vrchlabí.
V neděli - zrovna když Eva Samková dojížděla první v olympijském semifinále - vysprintoval ke mně do bytu kamarád, který coby ortodoxní lyžař nemá snowboardisty decentně řečeno v lásce. Celý uřícený usedl před obrazovku a s výrazem a řičením fanatické fanynky Karla Gotta doprovodil Evu do cíle.
A když poté v Soči triumfovala ve finále, přísahal bych, že se mu dojetím rozklepala brada.
Takovou moc má jenom olympiáda. Stačí pár minut před televizí, čtyři úžasné ruské jízdy, červeno-modro-bílý knírek, vyplazený jazyk a ze dvou antisnowboarďáků jsou kostky sulcu naměkko.
Díky, Evo!
