Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Pojedu do Atén. Hry mají svatozář

2 2004
Praha - Nový rok začíná. Co popřát našim sportovcům? Ať je vás co nejvíc. A ať se vás drží zdraví. Až příliš často jste zranění, nemocní. Tak se dobře hlídejte. Už teď byste se měli těšit na své závody. Protože když se na ně těšíte, dokážete se radovat i z tréninku. Ten trénink potom za něco stojí a s ním přijdou i výkony.

Rok 2004 je rokem olympijským. Dřív, když jsem ještě závodila a řeklo se olympiáda, celá jsem se rozklepala.

To už je pryč. Ale posvátnou svatozář pro mě mají olympijské hry stále. Jsou jedinečné a přetrvají věky. Proto je chovám v tak velké úctě. Daly mi i tolik vzpomínek.

Jednu z nich mám nejraději: jak můj Emil běžel v Helsinkách maraton. Tehdy jsem už i já měla v kapse svoji zlatou, byla jsem uvolněná a starala se jen o to, aby Emil závod „přežil“.

Emil byl tvrďas, nevzdal by, ani kdyby mu měly upadnout nohy. Přiběhl, vyhrál, zhnuseně mával rukou a říkal: To jsem si dal. Nehty na nohou měl celé modré. Tehdy mě to dojalo.

Letos v Aténách bych měla sedět mezi diváky. Pravda, nejvíc si závod vychutnám doma u obrazovky.

Tam vidím všechno perfektně, dvakrát nebo třikrát opakovaně, a neútočí na mě žádné další vjemy.

Jenže zažít atmosféru na stadionu je mimořádné. A je to možná naposledy, co mohu být u toho...

Ještě předtím se fotbalisté představí na Euru. U nás na Slovácku jsem ráda chodívala i na venkovský, obyčejný fotbal. Jinak zůstávám u televize. Synovec mě pokaždé upozorní, který zápas za to stojí.

Naší reprezentaci budu při Euru určitě fandit u televize. Říká se, že mohou celý turnaj i vyhrát. Snad ano. Radši však ode mne žádné předpovědi nechtějte. Jednak nejsem odborník. A pak: jsem pověrčivá.

Nebudu jim přece leštit svatozář předčasně. Kvůli hokejovému šampionátu mi poslední dobou píší známí a příbuzní.

Stýskají si, že nemohou sehnat lístky. Víte, o naše hokejisty v Praze strach nemám. Máme jich dost a dobrých, obstojí jako vždy.

Spíš se obávám, aby u nás fungovala hala, doprava, organizace. Abychom před světem obstáli jako národ, to nám přeji.

A ještě něco bych ráda řekla všem lidem, ať už sportovcům či nesportovcům. O svátcích se každý snažil být hodný, usměvavý, příjemný, dělali jsme dobré skutky. Jenže mnozí jsou takoví jen o svátcích.

Zkusme to přehodnotit. Zkusme se usmívat častěji. Nezačněme na sebe štěkat hned po Novém roku. V tom má ten náš český národ rezervy.

Krásný rok 2004 vám přeje

Autor:


Témata: zranění, Atény, Maraton




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze