Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Poletí se na hodně etap

28 2000
P r a h a - Je to cesta na druhý konec světa. Nejrychlejším způsobem se dá zvládnout za dvacet až jedenadvacet hodin čistého letu. Spolu s přestupy na letištích čeká olympioniky vyslané do Sydney až třicet hodin cestování. "Jsou mladí, žádný problém by to neměl být, ostatně většina z nich si to už vyzkoušela," říká lékař Milan Jirásek, předseda ČOV.

"Únavě z cesty se nijak nedá čelit, to si musí člověk protrpět," prohlašuje olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová, která do Austrálie letěla nejednou. "Když už jsem úplně zničená, tak se pokouším na hodinu dvě usnout." Z několika různých nabídek zvolil nakonec Český olympijský výbor společnost Malaysia Airlines. "Nabídla slušnou cenu a možnost rezervace letenek na dlouhou dobu dopředu," vysvětlila Ivana Tomisová, na ČOV zodpovědná za letecký most do Sydney.

Původně rezervovala na čtyři sta letenek pro sportovce, jejich doprovod i sponzory, konečné číslo bude menší. Jedna letenka přijde na čtyřicet tisíc korun.

Zatím eviduje na dvaadvacet letů, jeden přes Jižní Afriku, devatenáct sportovních a dva sponzorské přímo do Austrálie, první 16. srpna, to cestuje olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová s manželem-trenérem a dalším slalomářem Indruchem, jako poslední letí 21. září, a to zcela sám, cyklista Ján Svorada.

Jako jediný oklikou přes Jižní Afriku cestuje už 8. srpna kanoista Martin Doktor se svým rodinným podpůrným týmem, aby z kempu v Johannesburgu letěl už přímo do Sydney. "Snažili jsme se vyjít vstříc všem žádostem o individuální let," podotýká Ivana Tomisová.

Není jich málo, jako sólisté cestují vedle Svorady a Doktora i triatlonista Řehula, výškařka Hlavoňová, veslař Chalupa, oštěpař Železný, povětšinou se svými trenéry.

Některé odlety z Prahy se musely posunout. Tři vodní slalomáři měli vzlétnout 17. srpna ráno společností Swissair do Curychu ke spoji do Kuala Lumpuru. Švýcaři však odmítli vzhledem k velikosti letadla tři lodě jako spoluzavazadlo. Náhrada se našla večer 16. srpna letadlem ČSA. "O jednu noc na cestě navíc, v Curychu přespíme, hlavně že lodě poletí s námi," řekla Hilgertová.

Všichni sportovci cestují turistickou třídou, "economy class". "Jedinou výjimkou je Železný, letící nadstandardně 'business class' jako člen MOV, ale to my neplatíme," podotkla Tomisová.

Taky desetibojaři Tomáš Dvořák a Roman Šebrle hodlají požádat o možnost připlatit si "business class". Rozdíl činí 25 000 korun na osobu. Spoluzavazadla mají obvyklý limit, dvacet bezplatných kilogramů. Co je navíc, se platí. Největší nadváhu hlásí fotbalisté, až 280 kilogramů v šestnácti přepravkách.

Jako spoluzavazadla poletí též lodě vodních slalomářů, pět bedýnek střeliva, kola cyklistů a triatlonistů, vesla, některá atletická nářadí jako oštěpy a tyče. "A též dvě bedny s léky, zejména s těmi preparáty, které by nesnesly vyšší teplotu než osmdesát stupňů, hrozící při lodní přepravě," dodal Jiří Kynos, ekonomický ředitel ČOV.


Lodní a pivní předvoj

Čtyři kontejnery, naplněné od jachetních lodí až po sudy piva, směřují do olympijského města po vodě. Do jednoho kontejneru o třiatřiceti metrech krychlových se vejde až dvaapadesát beden. "Dřevené bedny jsme museli vyřadit, všechno je z plechu, australské zákony to jinak nedovolují," říká Jiří Kynos, ekonomický ředitel ČOV, zodpovědný za cargo.

V jednom kontejneru je zabalena technika včetně počítačů, lékařský materiál, kuchyňské vybavení, dárkové předměty, též náhradní olympijské oblečení.

Druhý kontejner je určen pro jachtaře, vešly se do něho dva motorové čluny a lodě FIN a Evropa. "O další lodě se naštěstí starat nemusíme," podotýká s ulehčením Kynos. "Veslař Chalupa bude mít svůj australský skif už na místě, vodní slalomáři si vezou lodě s sebou v letadle a pro všechny evropské rychlostní kanoisty se zorganizovala společná doprava lodí z Duisburgu." Ve třetím kontejneru je vzácnost - sedmdesát sudů piva po padesáti litrech pro Český dům. Ve čtvrtém, menším, se vezou minerálky.

Jak se cestovalo před mnoha lety a nyní  Na olympijské hry v roce 1956 odlétala hlavní část výpravy v pondělí 5. listopadu z Prahy a do Melbourne přilétla za pět dní v sobotu v pět odpoledne. Letadlo přistávalo cestou několikrát v Evropě, v Africe i Asii, na závěr dvakrát v Austrálii. Tehdejší stroje létaly pětisetkilometrovou rychlostí. Zpáteční cesta byla nad jiné památná, lodí do Vladivostoku a poté po sibiřské magistrále vlakem do Moskvy, odtud konečně letadlem do Prahy, po víc než měsíční cestě.

O čtyřiačtyřicet let později letí olympionici z Prahy nejdříve do tří evropských měst - Vídně, Frankfurtu nad Mohanem nebo Curychu - různými společnostmi a odtud společností Malaysia Airlines do Sydney s mezipřistáním v Kuala Lumpuru.

Na této lince poletí buď typem Boeing 747 Jumbo s kapacitou 333 až 380 osob, nebo nejnovějším typem Boeingu 777 pro 288 až 331 cestujících. Letová výška je 10 000 metrů, cestovní rychlost 950 kilometrů v hodině.


Spánek a drobné zábavy dodávají sílu

Úmorné hodiny v letadlech a letištních halách, tak začne pro reprezentanty jejich mise s cílem v olympijském Sydney. Většina z nich už zná finty, jak si namáhavý přesun ulehčit.

Atlet Jiří Mužík je zkušený cestovatel a umí si udělat pohodlí. "Vždycky si najdu dvě tři sedačky a natáhnu se. Když usnu, uběhne to rychle," vypráví.

Spánek je při takové cestě blahodárný i nezbytný. Cesta málokdy zabere méně času než čtyřiadvacet hodin. Doporučuje se omezit spánek před cestou a deficit dohnat v letadle. "Po nedostatku z domova se spánkem problémy nemám," řekl desetibojař Tomáš Dvořák, který se doma stará o tříletá dvojčata. "Když si řeknu, budu spát, tak spím." V letadle existují i další možnosti, jak si ukrátit čas. Mužík se rád dívá na filmy. "Zvuk si každý pouští ve sluchátkách, takže to nikoho neruší," vysvětluje.

Veslaři Václavu Chalupovi se spát nedaří, protože se do sedaček se svou postavou těžko skládá. "Za hodinu se probudím a připadá mi, že mám zlomený krk," vzpomíná. "Tak poslouchám muziku nebo si čtu. Když jsem takhle četl Černé barony, pořád jsem se chechtal a budil ostatní."

Společnost Malaysia Airlines, se kterou výprava poletí, zase nabízí v sedačkách zabudované videohry. Těch k rozptýlení využívá desetibojař Roman Šebrle. "Naposledy jsem se do toho tak zabral, že jsem dlouho nevěděl, že někam letím." Gymnastka Jana Komrsková si v letadle musí hlídat váhu. "Jím jenom zeleninu a maso, žádné přílohy nebo sladkosti," říká.

"Během letu člověk nic nedělá a látky se ukládají. Mohla bych přibrat až dvě kila." Při dlouhých hodinách také postrádá možnost procvičit si svaly. "Jsme zvyklí trénovat každý den. Protáhnout se v turistické třídě je ale nemožné," řekl Jan Komrska, její otec a trenér.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze