Včera dorazil v zelené mikině na místo srazu, na pražský Rošického stadion. "Fakt se nerad fotím," říkal. "Ale ten nápad s vlajkou mi připadal dobrej. Pan Jirásek ze mě asi nebude mít radost, co? Je to zase jednou takový můj hec."
Proč jste o tu vlajku tolik stál?
Mám aspoň malinkou možnost vyjádřit podporu Tibetu.
Nepřidělil byste olympiádu Číně?
S tím problém nemám, aby se tam pořádala. Tibet byl obsazený dávno předtím, než hry do Pekingu dali. Nepokoje by teď v Tibetu byly tak jako tak. S vlajkou tady neprotestuju proti čínské olympiádě, ale proti porušování lidských práv v Číně. Lásku k Tibetu nosím v srdci dávno.
Jak se dřív projevovala?
Zúčastnil jsem se dokonce i demonstrace před čínskou ambasádou. Ale petice nepodepisuju. Poslední peticí, kterou jsem kdy podepsal, bylo Několik vět před rokem 1989. Tehdy to aspoň mělo nějaký smysl.
Na demonstraci vás někdo pozval?
Ne, věděl jsem o ní. Mám to k té ambasádě kousek, na Praze 6 bydlím. A taky jsem chtěl dětem ukázat, jak vypadá demonstrace. Dorazilo dost lidí, asi 500.
Křičel jste protibetská hesla?
Ne, od toho tam byl Standa Penc (obhájce lidských práv a šéf východočeské organizace Strany zelených). Až teď, když se mě lidi ptají na můj názor o Tibetu v souvislosti s olympiádou, říkám ho nahlas.
Odkud čerpáte o dění v Tibetu informace?
Z novin, televize, internetu. Krvavé potlačení demonstrací mi teď připomnělo podobný postup proti studentům na náměstí Nebeského klidu. Takové bezpráví mě vždycky mrzí, ať se odehraje kdekoli. V Číně, na Kubě nebo v Africe, kde sekají dětem ruce.
Čínská vláda namítá, že se v Tibetu nic protiprávního neděje...
... jo, to říkali komunisti ve východním bloku taky, že se nic neděje. Nebo fašisti v koncentračních táborech. Prostě vyrobí si vlastní, nereálné informace.
Zrušil byste článek 51 Olympijské charty, který sportovcům zakazuje politickou propagandu na hrách?
Podle mě se tím článkem funkcionáři jen kryjou. Každý člověk je myslící bytost, ne? Někdo volí komunisty, jiný ODS, jiný má rád alkohol a další kouří trávu. No a co jako? Nesmí o tom mluvit?
O tom mluvit mohou. Ten článek jim údajně zakazuje takovou propagandu, jako jsou hesla na trikách nebo tibetské vlajky na stupních vítězů.
To přece není politická propaganda, když si tam někdo vezme vlajku. To je vyjádření názoru, ne? Já bych třeba jel s tibetskou vlajkou kanálem. Věřím, že někdo určitě vymyslí účinný protest, který bude Číňany hodně bolet. A nejúčinnější budou akce těch, co vyhrajou. Ti budou medializovaní.
A co když jejich protestní akce čínská televize opět vystřihne?
Ono se úplně všechno vystřihnout nepodaří... Ale radši ať to sportovci provádějí až po závodě, aby je za to nevyhodili ze soutěže.
Věříte, že i k tomu může dojít?
No, mě třeba chtěli vyhodit z olympijské vesnice v Barceloně 1992, že jsem tam měl čtyři piva. Když na to přijde, nějakou záminku k vašemu vyhazovu si funkcionáři vždycky najdou. I v Pekingu. Ale když vás vyhodí až po závodě, medaili vám snad nevezmou.
Být v roli Milana Jiráska, předsedy ČOV, co byste teď udělal?
Nic. Ať si každý na olympiádě říká, co chce. Proč taky ne? Já jednou na olympiádě prohlásil, že nemám rád komunisty. Není to taky politická propaganda? Spousta sportovců se občas vyjadřuje i o komunismu... To jim přece nebudeme zakazovat.
Takže dnešním olympionikům doporučujete: Jeďte na hry do Pekingu a tam dejte najevo svůj názor?
Jo. Já kdybych teď sportoval, rozhodně bych nic nebojkotoval, ovšem v Pekingu bych si vymyslel nějakou hovadinu – ostatně jako vždycky. A potom bych se zajel podívat do Tibetu, když by mi to ČOV pomohl uhradit, ne? (směje se) Letenka je lacinější z Pekingu než z Prahy. Prohlídka nějakého tibetského kláštera, to mě láká.
Je vám tedy blízká buddhistická filozofie?
Jo. Četl jsem nějaké filozofické knihy o buddhismu, třeba Egona Bondyho. Taky jsem se potkal s jedním buddhistou, žijícím v australském lese. A v Praze jsem byl ve Sportovní hale na dalajlamovi. Mluvil mi z duše.
Kterou jeho myšlenku jste si nejvíc zapamatoval?
No, spíš mě pobavila jeho odpověď, jak nakládá s komáry, když je jako buddhista nesmí zabít. On říká: Nejdřív ho odeženu. Když mě píchne podruhé, odeženu ho důrazně. A když potřetí, už ho prostě plácnu. To se mi líbilo. Je to normální člověk.
