A sám Janda? Na otázky okolo olympijských cílů a plánů odpovídá stále stejně: „Bez komentáře.“ Ať vyhrává, prohrává, nebo mění lyže.
Snažíte se izolovat od tlaků docela důkladně. Dva týdny před hrami jste ještě ani neznal přesný program. Teď, pár hodin před zapálením ohně, už ano?
Pořád ho neznám přesně, ani jestli mezi závody odjedeme dolů k moři, jak jsme plánovali.
Napovím vám: neděle střední můstek, další sobotu velký, v pondělí soutěž družstev. Režim podobný jako ve Světovém poháru. Cítíte už mrazení v zádech?
Ne, fakt ne.
Ani jako kluk jste si nestavěl olympiádu nad Turné čtyř můstků, které bývalo vánočním svátkem?
To zase jo, olympiádu jsem vždycky vnímal víc.
A teď – chystáte speciální materiál, máte už jasno o vybavení?
Nesmějí být reklamy na kombinézách, proto jsem musel vyzkoušet novou. Helmu si vezmu tu modrou s oranžovou, na ní jsem ještě reklamy neměl. A lyže zůstávají ty, co na nich skáču celou sezonu.
Učíte se italsky?
Když mi udělají myšku při řízení auta, to bych zvládl nějaké nadávky, ale to se moc nehodí, co? A jinak? Objednal jsem si jídlo na pumpě. Ptám se číšníka: Anglicky? Nerozumím. Německy? Nerozumím. Ale nakonec jsme se nějak domluvili. Já rozumím nejvýš: Uno, duo, tre...
|
Na staveništi byl loni šestý. A teď? Přijet, skočit (vyhrát) a odjet. Nejlépe dvakrát. Tak zní ideální plán skokana Jakuba Jandy pro olympijský závod. "Loni jsme to vyzkoušeli při Světovém poháru a sedlo mi to," vzpomíná. Víc než o eliminaci působení vysoké nadmořské výšky na organismus mu jde o nalezení klidu mimo olympijský mumraj. "Loni jsme se tam bořili po kolena v bahně na staveništi. Kdo ví, jak to tam bude vypadat teď." Janda kraloval úvodu sezony. Vyhrál pět závodů Světového poháru, pak Turné čtyř můstků. Jenže potom jako by mu ve větrných bitvách došly síly. "Ale ne, dobyli jsme energii jako baterky. Forma vydrží," je přesvědčený trenér Vasja Bajc. Na můstcích v Pragelatu skočil Janda loni třikrát nebo čtyřikrát. "Nepamatuju si to." Vybaví si potíže s počasím. "V řídkém vzduchu necítíte tlak pod lyžemi. Jako by vám foukalo zezadu." Skončil šestý, vyhrál Fin Matti Hautamäki. Jandův frenštátský předchůdce Jaroslav Sakala povídá: "Na velkém můstku by to pro Jandysův styl měla být výhoda, ve větru si líp přitáhne lyže a zůstane pod ním polštář. Na středním má možná trochu navrch Ahonen s dynamičtějším odrazem." |
Není to divné, že první závod na olympijských hrách bude stejně jako na mistrovství světa na středním můstku, na němž se v sezoně neskáče už ani jeden další závod? Navíc poslední generálka byla ve Willingenu, na největším z „nemamutích“ můstků...
Letos jsem skákal na nejmenším můstku nedávno v Kranji. I v létě skáčeme na těch menších docela málo. Ale já to neřeším. Prostě: přijdu, skočím, uvidíme. Ve výšce nebude žádný tlak, bude malá rychlost na nájezdu. Bude to problém. Ale všichni máme stejné podmínky. Rozhodující je technika, přesnost a umění letět.
A taky koncentrace. Naznačte aspoň tajemství vašeho know-how, které máte s koučem Vasjou Bajcem?
Určitě tam něco je. Máme zažitý rituál, o čem si před skokem povídáme.Když jdu na věž, ještě to lehce probereme. Ale říct to nemůžu. (tajemný úsměv)
Nechcete hovořit o přípravě, výsledcích ani plánech. Vzpomenete aspoň na zážitky ze Salt Lake City před čtyřmi lety?
Tam jsme bydleli všichni pohromadě s ostatními sportovci. V jídelně jsem potkal monackého prince Alberta.
Jako milovníka rychlých aut by vás jeho boby mohly lákat, ne?
Proč ne? Klidně bych je zkusil.
Jezdí pekelně rychle, až 140 kilometrů v hodině, v zatáčkách bývá přetížení 5 G, brzdaři ztrácejí vědomí a neudrží nudle v nose. Ještě po nich toužíte?
No, to je pěkný. Když jsme v létě lítali letadlem s padákem, zažili jsme 4 G. Myslím, že bych se nebál, chtěl bych to vyzkoušet.
Medailistům prý Český olympijský výbor doplatí pobyt až do konce her. Komu byste šel fandit?
Chtěl bych vidět hokej, ale nevím, jak to bude fungovat s dopravou do Turína, jestli by nám sehnali lístky.
Co byste poradil spřízněným sdruženářům, kteří se nacházejí ve stejných problémech, jako jste byl ještě před dvěma lety i vy?
Radit jim nebudu, jen bych je povzbudil. Často spolu trénujeme, jsme kamarádi.
Co děláte, když vám to nejde?
Jsem typ, že se uzavřu a začnu zkoumat, kde vězí chyba. A chyba je vždycky ve mně, že. Na to se soustředím.
 Jakub Janda. |
