Campbell zkoušel prorazit dvakrát. Tři roky byl součástí juniorského týmu USA a na mistrovství světa 1997 své věkové kategorie skončil čtrnáctý, druhý z Američanů. Na olympiádu do Nagana ale neodletěl, při přechodu mezi dospělé ztratil výkonnost. Přihlásil se do programu na výchovu biatlonistů staršího věku, jenže ten neměl na jeho formu patřičný efekt a seniorská reprezentace se pro něj uzavřela.
Na jaře 2000 prodal tehdy jednadvacetiletý závodník spoustu svých věcí, zbytek sbalil do šedého chevroletu z roku 1992 a odjel do Park City. Nechal se zaměstnat v obchodě s taškami a svou dodávku zaparkoval opodál za zadním vchodem. Při pracovní době od čtyř do jedenácti mu zbylo dost času na posilovnu a běžecký trénink v blízkých horách. Po odpolednách navštěvoval kurzy na utažské univerzitě.
Musel se ovšem materiálně uskrovnit, neměl televizi, ani sprchu. Noci trávil ve spacím pytli a na studium si svítil baterkou. Za vosky, oblečení a náboje utratil rodák z Minnesoty 15.000 dolarů a možná by všeho nechal, nebýt trenéra Piotra Bednarskiho, který jej po půlroce přiměl vrátit se do tamních hor. "Žil jsem v nejistotě. Nevěděl jsem, jestli jsem se zlepšil, ani jak uspěji v konkurenci s ostatními," vrátil se Campbell ke zvláštnímu životnímu období.
Po něm následoval klasický trénink s Bednarskim a loni v prosinci si na národním mistrovství bývalý odpadlík zajistil místo v olympijském družstvu. Odjel do míst, v jejichž blízkosti před časem vedl úsporný život, a dnes se postaví na start dvacetikilometrového závodu. Měl by být i členem americké štafety.
