Nebyla smutná. Byla ráda.
Na co jste myslela v posledních vteřinách? Říkala jste si: už nikdy víc?
Ne, nejsem sentimentální. Jsem ráda, že je to za mnou.
Americký zápasník Gardner tu po posledním zápase kariéry brečel. Vy jste zatím klidná.
Možná si to obrečím až večer. Ale spíš ne. Takový je prostě život. Už musím dělat něco jiného. Jsem učitelka, copak mám začít učit až v padesáti?
Mohla jste si na památku odstřihnout síťku. V NBA se to dělá.
Ne, ne. Krámů mám doma dost. Musela bych ji oprašovat.
Opravdu ve vás není žádné dojetí?
V mých letech? Těším se na klid. Na to, že už nebudu mít sevřený žaludek před každým utkáním a nebudu se bát, že to nezvládnu.
Kvůli zánětu žil jste měla ovázanou nohu, na bolavém koleni ortézu. A navíc vám Španělská pivotka uštědřila loktem ránu do obličeje.
To byla taková facka, že jsem ji nedostala ani jako zlobivé dítě.
Takže loučení bolelo?
Basket vždycky bolí. V zápase na to nemáte čas myslet. Mohla jsem si zhuntovat tělo už před pěti lety. Přišlo to až teď.
Jste ráda, že jste vydržela tak dlouho?
Prostě to tak vyplynulo. Kdybych se nevrátila po porodu, ochudila bych se o zážitky z olympiády. Ale třeba mi jednou Eliška vyčte, že jsem se jí tři roky nevěnovala.
Co jí z Atén přivezete?
Přála si růžový dáreček, tak jsme koupili růžové pantoflíčky i růžové sponky. U babiček a tetiček byla hodná, zaslouží si je.
Je páté místo na olympiádě zlatým hřebem vaší kariéry?
Dala bych ho do rovnováhy se stříbrem z loňské Evropy. Tam i tady byla perfektní parta.
Ještě si vzpomenete, kdy jste za reprezentaci nastoupila poprvé?
Pozdě, až ve třiadvaceti. V roce 1993 jsem jela s panem Vondřičkou a výběrem ligy do Ameriky. A vracela se zraněná, o berlích, se sádrou.
Připadá vám to dávno?
Nevím. Prostě je to tak.
Na který moment kariéry byste nejradši zapomněla?
Na žádný. I americká WNBA, kde jsem seděla na lavičce, mi něco dala. I zranění mě posílila. Možná jsem proti nesportujícím lidem zažila v životě víc porážek a o to jsem teď silnější.
Co bude dál? Kde chcete učit?
Dám si do Vánoc pauzu, dodělám resty, co se nastřádaly za posledních deset let. Pak bych se ráda věnovala postiženým. Něco určitě přijde. Život sám to za mě vyřeší.
Chtěli jste rozšířit rodinu.
Určitě. To je priorita. Uvidíme, jak nám příroda bude přát. Eliška potřebuje sourozence jako sůl.
 Brněnská basketbalistka Romana Hamzová se raduje z mistrovského titulu. Rozhodla se, že kariéru ukončí až po olympijských hrách v Aténách |
