Šermují ocelovými noži po ledě jako královští mušketýři, z jejich ctnosti toho ale moc nepobrali. Rychlobruslaři na krátké dráze umějí i v olympijském Vancouveru sázet podpásovky.
V kontaktním short tracku to ale jinak nejde. Kdo má sílu jako zvíře, vyhrává.
Kateřina Novotná na takové pošťuchování doplatila. V olympijském čtvrtfinále závodu na pět set metrů zůstala na posledním místě, protože se nedokázala protáhnout přes domácí závodnici, která bojovala na lokty s Korejkou.
"Ta Kanaďanka mi tam trochu bránila rukama," postěžovala si drobná Češka. "Byly jsme hrozně blízko u sebe a já jsem proto nemohla hýbat nohama."
Divákům se dramatické bitvy líbí, ve čtrnáctitisícovém Pacific Coliseu rykem ocenili každý (i nezdařený) předjížděcí manévr.
Trenéři a závodníci ovšem tyhle strkanice vidí jinak. Byl to faul, poškodilo nás to, podáme protest, zlobí se často. "To je olympiáda, každý chce být vepředu," chápala. "Na Světovém poháru je kolizí a pádů mnohem míň."
Novotná sice svoji jízdu ustála, technická četa na kluzišti ale měla práce dost, jak se padající bruslaři v nekontrolovatelném skluzu co chvíli bořili do žíněnek.
"V minulosti jsem se vrážení do soupeřek hodně vyhýbala," vzpomínala úřadující mistryně Evropy. "Teď už se do toho snažím jít taky, protože to dělá každý. Někdy je to nechtěné, ale zbytečně uhýbat už nechci."
Takže teď nabrousí lokty a vyrazí do další bitvy, v Kanadě ji čekají ještě závody na tisíc a patnáct set metrů. Na koho si dávat pozor?
"Asiatky jezdí ostřeji, Evropanky jsou většinou slušnější," říká pětadvacetiletá závodnice z Benátek. "Chci jezdit fér, ale když jde někdo do mě, snažím se ten útok odrazit. Ale po závodě žádné hádky nemáme, od toho jsou tam rozhodčí."