Petře, opticky snadný postup do čtvrtfinále, ale příliš spokojeně nevypadáte.
Cítím se hrozně. Vůbec jsem se nevyrovnal se zdejšími podmínkami. Chodím spát ve dvě až tři ráno, budím se v devět. A to jsem tady osmý den. Běžel jsem takových šedesát procent toho, co umím.
V čem byly vaše pocity špatné?
To se projevilo už před startem. Když jsem zkoušel obyčejný náběh na překážku a podlomila se mi noha. To nechápu, to se mi nikdy nestalo.
Čím to je?
Neumím běhat ráno. Je tady hrozné horko, přitom já rád běhám v chladnějším počasí. Ale na ty podmínky, jak jsem se cítil a to všechno kolem, jsem s postupem spokojen. Můj cíl byl přežít rozběh. Teď už bude čtvrtfinále večer, to bude příjemně. Takže doufám, že to bude z mého pohledu lepší.
To se máme na co těšit. Celkově jste skončil sedmý, proč taková sebekritika?
Ale já jindy na startu cítím takovou jiskru, těším se na závod. Teď jsem tam stál úplně flegmatický, prostě jsem byl v bloku a konec. To mě hrozně mrzí. Takový závod na olympiádě a já tam jdu jako na přebor Vysočiny. Ale to přijde, já tomu věřím.
Technicky váš běh vypadal v pořádku. Žádnou překážku jste neshodil, jste alespoň s tím spokojen?
Já jsem to šel volněji. Když jsem teď viděl zpomalené záběry, byl jsem od čtvrté překážky před Kolumbijcem, kterého jsem se chtěl držet, a podvědomě jsem zvolnil. Snažil jsem se hlavně udržet správný rytmus a to se pak běží pomaleji.
